Byl to vztah jako z pohádky. Od první chvíle jsme věděli, že jsme se pro sebe narodili. Kdo by však čekal, že se díky naší lásce provalí nevěra mého otce?
S Kamilem jsme se znali již od plenek. Celý život jsme vyrůstali vedle sebe coby sousedé. Dny i večery jsme se navštěvovali a trávili čtením knížek a posloucháním kazet. Byli jsme nejlepší přátelé a neudělali bez sebe krok. Mé dětství bylo nádherné. S Kamilem jsme byli stejně staří a byli spřízněné duše. Nikdo mi nikdy nerozuměl tak jako on. Ani v období puberty jsme se nepřestali vídat, i když jsme už každý chodil na jinou střední školu. Navzájem jsme se podporovali a říkali si své problémy. Oba jsme si zažili své první lásky. Společně jsme řešili své vztahy a později i zlomená srdce. Kamil mi vždy byl na blízku a já jemu. Společně jsme vše probírali a snažili se najít řešení. Když nám bylo kolem dvaceti pěti let, rozhodli jsme se najít si samostatné byty. Kamil však přišel s levnějším způsobem. Budeme spolubydlící v jednom bytě! Přišlo mi to jako skvělý nápad, znali jsme se celý život, znali své nálady a nedokonalosti, takže proč by ne.
Jako bratr a sestra
Oba jsme měli za sebou už několik nezdařených vztahů a krátkodobých románků. Jednoho večera za mnou přišel Kamil na pokoj a povídali jsme se jako vždycky. Bylo to však nějak jiné. Kamil se mi v jeden moment dlouze podíval do očí a já cítila něco zvláštního. Celé tělo mi pohltila horkost a naběhla husí kůže. Srdce se mi rozbušilo. Dlouze jsme se koukali do očí a přibližovali k sobě, až jsme se políbili. Bylo to krásné, ne jako s nikým předtím. Ucukla jsem a začala se mu omlouvat. Kamil byl očividně také zaražený, a tak jsme se rozešli každý do svého pokoje.
Láska nás zaskočila!
Během několika dalších dní jsem se cítila v Kamilově přítomnosti jinak. Vždy, když jsem ho spatřila, začala jsem se klepat, zčervenala mi tvář a byla jsem nemotorná. Dnem i nocí jsem na něj musela myslet a vždycky jsem se u toho přihlouple usmívala. Jednoho dne mě Kamil zastavil a chtěl si promluvit. Začal koktat a sklopil oči. Měla jsem strach, že se chce po tom incidentu odstěhovat. Jeho slova mě však překvapila. Svěřil se mi, že je do mě už dlouho bezhlavě zamilovaný. Byla jsem nejšťastnější člověk na světě. Navzájem jsme si vyslovili své city a začal krásný, milostný vztah. Cítila jsem, že je to ten pravý. Princ na bílém koni.
shutterstock_402376993
Magické pouto
Byli jsme do sebe slepě zamilovaní a nedokázali jsme si představit život bez sebe. Po půl roce vážného vztahu s Kamilem jsme se rozhodli říci o naší lásce rodičům. Věděla jsem, že budou možná zaražení, ale že z nás budou mít radost. Kamila znají už od malého miminka a mají ho rádi. Vždycky u nás doma byl vítán. Přivedla jsem tedy jako mnohokrát Kamila k rodičům domů. Dlouho jsem je nenapínala, když jsme seděli spolu s otcem a maminkou u stolu, chytla jsem Kamila za ruku a prozradila jim náš vztah. Maminka měla obrovskou radost. Otec mě však zaskočil. Naprosto vybuchl. Začal nadávat, že spolu být nemůžeme. A že nám to zakáže. Všichni jsme na něj zírali a nechápali, co mu je. Rozplakaná jsem vyběhla z našeho bytu a Emil mě uklidňoval. Naší lásku nikdo nemohl rozdělit…
Konec nadějím
O několik týdnů později jsme navštívili rodiče Kamila. Po odhalení našeho vztahu se pro změnu rozplakala Kamilova matka. Pod nátlakem nám nakonec sdělila, že před dvaceti šesti lety podvedla Kamilova otce s mým tátou! A Kamil je můj bratr! Všichni jsme byli v šoku, včetně otce Kamila, který se o nevěře své manželky se sousedem právě dozvěděl. Strhl se skandál. Rodiče se rozhádali a já se musela s Kamilem rozejít. Nedokázali jsme se jeden druhého vzdát a vzájemně si plakali v náručí. Bylo to to nejhorší, co nás potkalo. S Kamilem jsme se rozešli, ale vídali jsme se dál.
Pořád to jiskří
Má láska k němu se stále prohlubovala. Trápili jsme se a několik let byli každý sám. Až to moje maminka nevydržela. Jednoho dne za mnou přišla a řekla – že ani ona nebyla až tak nevinná. Věděla o tom, že jí tatínek s nějakou zahýbá, a ze vzdoru měla chvíli také přítele. Dávno zapomněla na jeho jméno. Ale byl! A není si tedy zcela jistá, kdo je mým otcem. Byla to naděje. Nejenže jsem mamince nic nevyčítala, ale naopak se modlila – aby byl můj otec jiný! Rozhodli jsme se s Kamilem jít na testy DNA. A výsledky nás mile překvapily. I přes nevěru Kamilovy matky a mého otce, nebyl Kamil můj bratr! Byli jsme radostí bez sebe. Děkovali jsme osudu, že se postaral o to, abychom nakonec spolu mohli být a založit si rodinu. Jsme spolu už mnoho let, máme dvě zdravé děti a jsme dokonale šťastní. I přes všechny ty hrůzy u nás pravda vyšla najevo včas, abychom spolu mohli šťastně a spokojeně žít.
Hana( 51 ), Plzeň.
