Často naříkáme nad nepřízní osudu, ale v mnoha případech si za ni můžeme sami.    

Teprve s přibývajícím věkem a samotou jsem zjistila, že člověk musí umět v životě dělat kompromisy. Já jsem je nedělala a tak mi nevyšel ani jeden z mých dvou velkých vztahů.

Odešel ze dne na den

Byla jsem vychovaná jako rozmazlený jedináček z lepší rodiny. Co jsem si umínila, to jsem dostala. Zvykla jsem si na to a očekávala jsem ten samý přístup i ve vztazích. Proto mě nemile ranilo, když mě můj první kluk opustil s tím, že jsem prý příliš namyšlená. Tenkrát jsem to ještě přešla bez problémů. Říkala jsem si, že můžu mít jakéhokoliv kluka, na kterého si ukážu. Poprvé jsem se doopravdy zamilovala ve dvaceti letech. Měla jsem všechno pěkně naplánované a ze začátku to i vycházelo. Vojta se mi ve všem přizpůsoboval a podřizoval. Dnes už vím, že byl příliš slušný a neprůbojný a že neměl odvahu mi v čemkoliv bránit. Bylo pro mě drsným vystřízlivěním, když mě po čtyřech letech vztahu a společného bydlení ze dne na den opustil. Napsal mi dopis, kde vyjmenoval důvody. Vyplývalo z nich, že se mnou zkrátka nelze vydržet.

Marné čekání na prince

Urazila jsem se a ve Vojtovi v dalších letech viděla jen slabocha, který si mě nezasloužil. V dalším vážném vztahu s Ondrou jsem ale raději všechno uspíšila směrem ke svatbě. Ondra byl jiný typ muže, nenechal si nic líbit a často jsme se hádali. Dařilo se mi ho ale ovládat ženskými zbraněmi. Nakonec jsme se neshodli na tom, kdy založit rodinu. Nejprve jsem chtěla já, potom on, ale nikdy ne oba dohromady. Rozvedli jsme se po pěti letech a já zase zůstala sama. Věřila jsem, že někde čeká princ na bílém koni, který si mě bude vážit a bude se chovat tak, jak chci. Léta utíkala a princ nikde. Nakonec jsem zpanikařila a vdala se podruhé za muže, který byl stejně panovačný jako já. Za chvíli jsme se nenáviděli. Dnes je mi přes čtyřicet, jsem sama a vím, že je to hlavně moje vina. Kdybych mohla vrátit čas, chtěla bych znovu být s Vojtou. Moje nešťastná povaha ale všechno pokazila. Teď už jsem zmoudřela, ale není mi to asi nic platné.

Jana D. (42), Cheb