Zjistila jsem, že můj přítel nejspíš někoho má. Abych se o tom přesvědčila, nastražila jsem na něho past.
Vždycky jsem zastávala názor, že pokud se dva lidé rozhodnout spolu žít, mají ctít věrnost a být k sobě upřímní. U mužů mi nikdy nevadilo jejich vyvyšování se nebo machrování, to k nim asi patří.
Realita pak stejně vždycky ukáže, jak na tom jsou doopravdy. Nevěru jsem ale brala jako podvod - a také důkaz toho, že pro dotyčného muže nic neznamenám a nemá cenu s ním zůstávat.
Nejprve jsem mu odpustila
Měla jsem s nevěrou špatné životní zkušenosti. Už můj první kluk mě podvedl, a ačkoliv se jednalo pouze o „úlet“ v opilosti, nedokázala jsem mu odpustit. Jeho výmluvy mě pak spíš ještě více rozčilovaly. Pro mě byla nevěra něčím neobhajitelným.
Ten kluk mi pak ještě měsíc nosil dárky a kytky, ale setkal se už jen s odmítáním. Když už je žena ale vdaná a má závazky, nemůže řešit věci tak úplně radikálně. Manžel byl typem, na jaký dívky vždy letěly, a on rád flirtoval. Já jsem nebyla přehnaně žárlivá.
Spoléhala jsem na to, že mu mohu věřit. Jakmile mi ale přiznal, že měl poměr s jednou naší společnou známou, ranilo mě to. Měli jsme tedy ještě malé děti, takže kvůli nim jsem mu nevěru odpustila.
V sobě jsem tu ránu ale nesla dál. Stačilo pak, aby po mnoha letech došlo k dalšímu malému skandálu, a už jsem byla neúprosná. Následoval rozvod, kdy jsme si věci vyříkali dost nahlas, naštěstí bez přítomnosti dětí.
Byla jsem pak velmi opatrná na to, koho si dál pustím k tělu. Honza, kterého jsem poznala na jednom firemním školení, vypadal jako solidní a hodný muž, takže jsem mu dala šanci.
Anonymní hovor
Honza byl pohotový, vtipný a věděl, jak se má chovat džentlmen. Byl také dobrým posluchačem a nevypadal, že by ho něco dokázalo vyvést z rovnováhy. Na první pohled působil jako dokonalý partner. Zamilovala jsem se do něho a on moji přízeň opětoval.
Rychle jsme se sblížili, byli jsme ostatně ve věku, kdy už se na nějakou velkou romantiku nehraje. Do dvou měsíců jsme spolu bydleli. Já jsem svoji garsonku pronajala a přistěhovala jsem se k příteli. Půl roku to vypadalo na opravdu ideální vztah.
Jednoho dne mi ale neznámý mužský hlas do telefonu sdělil, jak jsem prý naivní, když si myslím, že jsem jediná žena v Honzově životě. Netušila jsem, kdo mi to volal a jestli se třeba nechce příteli jen mstít. Přesto jsem zvýšila svoji pozornost.
Nechtěla jsem si ale připustit, že bych opět narazila na nevěrníka. Kamarádka Irena, která měla s nevěrou své zkušenosti, mi poradila, abych se o věrnosti Honzy zkusila přesvědčit. A navrhla rafinovaný způsob.
Vystřízlivění bylo kruté
Předstírala jsem před Honzou, že odjíždím za známou na dva dny na Moravu. Nijak to nekomentoval, měli jsme v tomto směru oboustrannou volnost. V práci jsem si vzala dovolenou a nastěhovala jsem se na ty dva dny k Ireně.
Do bytu, který jsem s Honzou obývala, jsem nastražila nahrávací zařízení, které reagovalo na lidský hlas. Připadala jsem si přitom trochu jako špiónka a měla jsem i výčitky svědomí. Večer jsem Honzovi zavolala, abych zjistila, jestli je doma.
Byl, což mi trochu dodalo naději. Jenže když jsem pak přijela zpátky domů a nenápadně odebrala nahrávací zařízení, jeho poslech mi přinesl šok. Poslouchala jsem záznam společně s Irenou a důkazy byly víc než jasné.
Honza měl v mé nepřítomnosti dámskou návštěvu a já slyšela víc, než bylo třeba. Ještě téhož večera jsem si odvezla věci k Ireně, kde jsem pak zůstala do doby, než se znovu uvolnil můj byt. Ze záznamu jsem znala křestní jméno Honzovy milenky, takže jsem mu poté, co vše zapíral, řekla, ať ji pozdravuje.
Pak už jenom mlčel. Dnes, po dalších deseti letech, už na to vzpomínám spíš s úsměvem, ale tenkrát jsem se cítila skutečně na dně a podvedená.
Radka K. (62), Praha
