Moje starší sestra mi docela zničila život. Vždy na mě strašně žárlila, a tak se mi proto neustále mstila. Nakonec mi odvedla i manžela!
Vždy jsem chtěla jen jedno dítě. Strašně jsem se totiž bála, že by mezi sebou měly vztah jako já se starší sestrou. Vždy mě tyranizovala, ale uměla to zamaskovat tak, že to nikdo ani jen netušil.
Byla jsem překvapením
Stáňa je o tři roky starší. Máma nemohla skoro do čtyřiceti otěhotnět, a tak byla Stáňa pro naše tou vysněnou malou princezničkou, kterou rozmazlovali a snášeli jí modré z nebe.
Pro mámu tak bylo obrovské překvapení, když zjistila, že je znovu těhotná. „To je dar,“ říkala, „mysleli jsme, že nebudeme mít žádné děti, a najednou máme dvě holčičky.“
Přišla jsem na svět ve chvíli, kdy sestra začala chodit do mateřské školy. „Ideálně nám to vyšlo,“ byla máma nadšená. Jenže moje sestra na mě nepředstavitelně žárlila.
Každé ráno ztropila hrozný povyk, že do školky nepůjde, že chce být doma s maminkou. Nedokázala už tehdy přenést přes srdce, že se máma bude věnovat jen mně, když ona bude pryč.
Chtěla mě utopit
Od malička byla tak vychytralá, že navenek se ke mně před rodiči chovala normálně. Jen co jsme osaměly, nutila mě, abych si s ní hrála na paní a služku, a asi nemusím zdůrazňovat, kdo byla služka.
Brala mi hračky, tahala mě za vlasy, několikrát jsem našla v posteli špendlíky. V době školní docházky mi třeba natrhla stránku v učebnici, umastila sešit s domácím úkolem.
A já pak dostala vyhubováno od našich i od učitelky. Na jedné rodinné dovolené se mě dokonce pokusila utopit. Držela mi nějakou dobu hlavu pod vodou, pak mě vytáhla a křičela, že mě zachránila, protože jsem se topila.
Naši jí samozřejmě uvěřili, že je ta hodná, co zachránila mladší sestru. Pokoušela jsem se jim vysvětlit, že mě nejdřív topila, ale kroutili jen hlavou: „Martinko, nevymýšlej si, Stáňa tě přece zachránila,“ a donutili mě, abych jí poděkovala.
Chtěl nás dát dohromady
Roky běžely, obě jsme dospěly a měly svůj život. Když nám zemřeli rodiče, přestaly jsme se vídat. Až můj budoucí manžel se rozhodl to změnit. „Jste přece obě dospělé,“ apeloval na mě s tím, že bychom ji měli pozvat na svatbu.
Kupodivu vše proběhlo v klidu. Sestra byla milá a k Járovi se hezky chovala. Byla jsem ve střehu. „Tys mi o své sestře vyprávěla takové věci, ale vždyť je to prima holka,“ konstatoval manžel.
„Ty si taky myslíš, že jsem si vymyslela, jak mě týrala a ponižovala?“ vyjela jsem na něj. „Ne, ale teď jste velké ženské, lásko,“ přivinul mě k sobě, „já jsem se taky s bráchou pral a máme se rádi.“
Byl to šok
Po roce se nám narodil Filípek. Jára sice toužil po druhém dítěti, ale já tvrdošíjně odmítala. Od svatby k nám Stáňa občas jezdila, pohrát si se synovcem, ale ten se jí bál. Podle mě vycítil, že je zlá.
V den třetích Filipových narozenin mi Jára sdělil něco, co mnou otřáslo: „Je mi to líto, Martino, ale já miluju Stáňu. Stěhuju se k ní.“ Byl to nečekaný šok! Aby toho nebylo málo, sestra mi druhý den zavolala: „Ani chlapa si neumíš udržet. Jsi příšerná!“ a zavěsila.
Martina H. (57), Písek
