Moje sousedka byla dobrá kouzelnice

Nastěhovala jsem se do malého bytu na Žižkově. Od chvíle, kdy jsem se začala kamarádit se sousedkou, se začaly dít zázraky. Zase jsem byla šťastná. úspěšná a zdravá.

Čerstvě jsem oslavila padesát, a s tím věkem se začalo všechno bortit jako domeček z karet. Nejprve odešly děti. Založily si rodiny a odstěhovaly se. V práci jsem dostala výpověď. S novou vedoucí přišel nový kolektiv a já byla po dvaceti letech nepotřebná. Největším ponížením pro mě ale bylo, že odešel manžel. Našel si mladší. A jak už to tak chodí, s těžkým psychickým rozpoložením dorazily zdravotní problémy. Když jsem se stěhovala do maličkého bytu na Žižkově, byla ze mě lidská troska. Pravidelné návštěvy na pracáku mě vyčerpávaly a začala jsem trpět sociální fóbií. Když jsem se jednou ploužila po chodbě mého nového domu, potkala jsem stařenku. Kdybych kýchla, určitě by upadla tlakovou vlnou. Její oči byly ale velké a jiskrné. Nevím, jak to bylo možné, ale u slušného pozdravu nezůstalo. Najednou jsem seděla v jejím bytě a ona vařila kávu. Po stěnách visely obrazy se zvláštními výjevy. V knihovně cestopisy a duchovní literatura. A pak jsem narazila na hudební zákoutíčko. Kapela ACDC kralovala.

Byla démonicky děsivá

„Mám od nich úplně všechno!“ chlubila se. Jak jsem tak sjížděla zrakem další interprety, stará dáma šla s dobou. Neunikla ji ani kapela Ramstein… Povídaly jsme si do noci a nikdy bych nevěřila, že ji vyklopím celé své velké utrpení. Rozloučila se se mnou slovy, že zítra bude líp. Druhý den mi bylo lépe pouze v tom, že mi přinesla k obědu guláš. Výborný! A pak různé koktejly, o kterých jsem hodně přemýšlela. Některé ingredience mi byly záhadnou. Cítila jsem se po nich zvláštně. Jako by se mi chtělo létat. A v noci jsem měla podivné sny. Kdykoliv jsem se z nich vzbudila, slyšela jsem přes zeď ze stařenčina bytu zpěv. Bylo to takové zvláštní mručení. Babka nejspíš nemohla spát, a tak si v noci zpívala. Její vytrvalost byla ale neuvěřitelná.

Můj život se náhle změnil

Nemohla jsem uvěřit, když mi zavolala bývalá kolegyně, jestli bych nechtěla pracovat v její firmě. Byla jsem šťastná, že už nemusím na úřady. Okamžitě jsem souhlasila. Práce i kolektiv byly fajn. Rychle jsem se začlenila. Byly to mladší holky a ty si mě vzaly „do prádla“. Nový účes, jiné oblečení, zábava. Potkala jsem muže svého života. Nikdy bych nevěřila, že existuje. A co více? Měl krásný byt na Vinohradech. Do roka jsem se k němu nastěhovala. Klíče temné garzonky na Žižkově jsem předala chudé studentce. Byl to takový nešťastný typ. Bez přítele, bez peněz, bez rodinného zázemí a s velkými dluhy u dopraváku.

Pomáhala tajně a nezištně?

Po dvou letech mě náhoda zavála do té špinavé žižkovské uličky. Byla už noc a já se zadívala do okna staré paní. Její lampička svítila stále na svém místě. A co ta neprůbojná studentka v brýlích? Bydlí v garzonce ještě? V tu chvíli se otevřelo okno mého bývalého pokojíku a ve světle se objevila překrásná dívka. Byla celá rozesmátá, s kýmsi telefonovala a tvářila se sebevědomě a šťastně. Nemohla jsem uvěřit, že to je ona. Ta smutná bledá dívka! Vedle staré paní vykvetla jako nádherná růže! Jistě její velkou zásluhou.

Jitka (54), Praha .

reklama
reklama

Komentáře