Žena, která se vzdá svého dítěte, na něj ztrácí nárok. Ne vždy se s tím smíří. Po letech mu pak může zkomplikovat život podruhé.
Dlouhá léta jsme se s manželem trápili tím, že se nám nedařilo stát se rodiči. Prodělala jsem několik neúspěšných pokusů a všechny skončily tím, že jsem nebyla schopna dítě donosit. Propadala jsem depresím a tak jsme nakonec dospěli k rozhodnutí dítě adoptovat.
Přijala to s přehledem
Vybrali jsme si půlroční holčičku jménem Klára. Než se z ní stala školačka, řešili jsme, kdy jí máme říct pravdu o jejím původu. Nakonec jsme to udělali o prázdninách mezi druhou a třetí třídou. Klárka byla na svůj malý věk vnímavá a silná osobnost. Všechno pochopila a ujistila nás, že jsme pro ni táta a máma. Žádná druhá „matka“ pro ni neexistovala a ani o ní pak nikdy nepřemýšlela. Vyrovnala se s poznáním, že je adoptovaná, velice rychle a dobře. Základní školu dokončila se samými jedničkami, šla na gymnázium a pak na vysokou školu. To už dojížděla do Brna, kde přes týden bydlela na koleji. Jednoho dne ale dcera přijela zaražená a bez nálady – taková, jakou jsme ji zatím nepoznali.
Chtěla jí zahrnout bohatstvím
To bylo v pátek. Teprve v sobotu se Klára svěřila, že se setkala se svojí biologickou matkou. Prý ji ona sama vyhledala. Neměla tušení, kde o ní získala informace. Nejvíc dceru rozhodilo, jak je ženě, která jí dala život, podobná. Celý víkend jsme spolu probíraly, co s tím. Ona žena se totiž chtěla s Klárou znovu vidět. Zdůrazňovala, že je bohatá a chce jí dopřát luxus a pohodlí. Nakonec jsme se s dcerou dohodly, že na to setkání do Brna přijedu také. V domluvené vinárně počkám u vedlejšího stolu. Tak se i stalo. Ve chvíli, kdy ta žena vešla a přisedla si ke Klářině stolu, viděla jsem opravdu velkou podobu. Zarazilo mě to, ale pak – jak jsme byly domluveny – jsem přistoupila ke stolu. Klára vstala, ukázala na mě a řekla, že jsem jediná matka, kterou měla a má a nikdy se na tom nic nezmění. Ta cizí žena z vinárny skoro utekla a už se nikdy neukázala. Jsem na svoji dceru hrdá!
Eva T. (50), Břeclav
