Práce pedagoga přináší radosti, ale v dnešní složité době může profesorka na střední škole i ošklivě narazit.
Učitelské povolání pro mě bylo životním posláním už od mládí, kdy jsem jako začínající profesorka poprvé vstoupila na jedno gymnázium. Prožila jsem si v něm hodně dobrého a občas i něco horšího, ale nikdy jsem si nestěžovala. Myslela jsem si, že celkem oblíbenou profesorkou zůstanu až do odchodu do důchodu. Přišly ale události, které změnily a zamotaly celý můj život.
Tušila jsem problémy
Protože jsem ve školství pracovala dlouho, viděla jsem, jak se mění jednotlivé generace dětí. Ty dřívější byly aktivnější a chytřejší, protože takové být musely. Dnešním studentům stačí vědět, kde co najdou na internetu a tak už nemusí přechovávat informace v hlavě. A změnila se ještě jedna věc: protekce. Zatímco v minulém režimu si museli učitelé a profesoři dávat pozor na to, aby se nějak nedotkli syna nebo dcery funkcionáře, v tom dnešním tuhle roli „převzaly“ děti vlivných podnikatelů a hlavně sponzorů školy. Podobné konflikty se mi poměrně dlouho vyhýbaly, ale nakonec také padla kosa na kámen. Do třídy, kterou jsem vedla od prvního ročníku jako třídní učitelka, přibyl na začátku ročníku třetího nový student. Jmenoval se Michal Valenta. Hned, jak jsem ho spatřila, tak jsem nějak tušila, že s ním budou problémy. A nemýlila jsem se.
Ujely mi nervy
První dva ročníky nebyly s mojí třídou žádné problémy. S příchodem Michala nastaly, a to tak, že velké. Byl to bohužel rozmazlený kluk, který si myslel, že všechny případné problémy a průšvihy za něho vyřeší bohatý tatínek. Tím spíš, že pan Valenta byl zadobře s ředitelem naší střední školy. Já jsem Michalovi dala jasně najevo, že na něho budu mít stejná měřítka jako na ostatní. Pro něho to ale znamenalo vyhlášení války. Začal se na mě zaměřovat. V hodinách vyrušoval, měl drzé poznámky, dokonce si zapálil cigaretu. Mezi spolužáky si získal pár „obdivovatelů“, většinou z řad problémových studentů, ale většina třídy se na něho dívala spíš s pohrdáním. To ale Michalovi nezabránilo v tom, aby své provokace stupňoval. Nakonec mi ujely nervy. Ve chvíli, kdy během hodiny vstal, přešel k tabuli a začal mě napodobovat, jsem s bouchnutím dveří odešla ze třídy. Problém jsem ale měla u ředitele já, a ne Michal!
Měla jsem nervy i doma
Ředitel byl bohužel zbabělec a vlastně ho ani nezajímalo, jak se Michal chová. Díky svému otci byl mladý Valenta pro něho důvěryhodnější než já. Přišly další konflikty a jeden velmi ošklivý: jeden ze studentů se mě zastal a Michala fyzicky napadl. Zasáhla jsem a oznámila to. Valenta začal veřejně rozhlašovat, že s dotyčným studentem mám prý poměr. Věděla jsem, že tuhle válku nemůžu dlouho vydržet, tím spíš, že jsem měla problémy i doma. Manžel byl těžce nemocný a dceru proti mně poštval její nový přítel. Nevydržela jsem to a podala výpověď. Ředitel mi přitom řekl, že stejně uvažoval o mém propuštění. Nemohla jsem pak dlouho najít práci a viděla jsem za tím práci staršího Valenty, který měl své známé na různých místech.
Čekalo mě milé překvapení
Prožívala jsem nejtěžší chvíle svého života. Ve chvíli, kdy jsem celý svět viděla černě, ale přišlo nečekané posílení na duši. Jednoho dne někdo zazvonil a když jsem otevřela, stála na chodbě a na schodišti skoro celá moje bývalá třída. Přišli mi přát k narozeninám. Spletli si sice datum, ale na tom v tu chvíli nezáleželo. Rozplakalo mě, že na mě moji studenti nezapomněli. Dozvěděla jsem se navíc, že mladý Valenta měl havárii s autem, které řídil bez dokladů a zranil přitom chodce. Hrozilo mu vězení, ale možná i vyloučení ze školy. Ta návštěva studentů mi dodala novou sílu a optimismus. Vzchopila jsem se a odešla jsem pracovat do úplně jiného oboru – a dnes jsem opět spokojená a vyrovnaná! Ještě jednou vám alespoň takhle, děvčata a chlapci, děkuji!
Hana M. (49), Ostrava
