Velmi živé, snad až hyperaktivní dítě, taková byla Monika Kvasničková. Jablko ostatně nepadlo daleko od stromu – tatínek byl fotbalista, maminka gymnastka, prateta kabaretní umělkyně. Sama Monika přiznává, že vychovávat a zvládat ji bylo o nervy a že to s ní rodiče neměli jednoduché. 

Už v šesti letech vyhrála konkurz a objevila se v televizní inscenaci Kam uhnout očima, později jsme ji viděli ve Žlutém kvítku či Prázdninách pro psa. V seriálu My všichni školou povinní z roku 1984 ztvárnila žákyni osmé třídy Alenu Hajskou. Nepopiratelným talentem okouzlila i zkušební komisi na konzervatoři, kam byla také přijata. Měla však duši rebelky a problém s dodržováním školního řádu, daleko raději než školní docházku měla světla kamer či divadelní prkna. Se školou se v pátém ročníku rozloučila, hrála pak v Semaforu, v Rokoku, dokonce i v Národním divadle. Byla nejen slavným, hýčkaným dítětem, ale měla i své velké trápení, které se nejspíš odrazilo v celém jejím životě. Když jí byly tři roky, zemřela jí mladší sestřička. Rodiče to velmi těžce nesli a snažili se před Monikou toto téma vůbec neprobírat.