Své rodiče si člověk nevybírá. A občas je dokonce ani nemá možnost poznat.
Na dětství nemám příliš dobré vzpomínky. Bydlela jsem na vesnici jen s mámou. Ten, kdo zná, jak to v malých obcích chodí, si dovede představit, jak se lidé dívají na svobodné matky.
O otci jsem neměla vůbec žádné informace, máma mi nechtěla sdělit jeho jméno. Opakovala vždy jen, že se mě zřekl a proto nemá smysl, abych se s ním snažila navázat kontakt.
Překvapivá žádost
Přes svůj handicap, kdy jsem vyrůstala v neúplné rodině, se mi později v životě dařilo. Úspěšně jsem vystudovala, dobře jsem se provdala a vychovala syna a dceru. Na anonymního otce jsem si vzpomněla jen občas a bez pocitu hořkosti.
Někdy jsem pocítila zvědavost a ptala se sama sebe, kdo to asi byl. Máma mi to neprozradila ani tehdy, kdy umírala na zhoubnou nemoc. Smířila jsem se s tím, že se to tajemství nikdy nedovím. Život mi ale připravil překvapení.
Bylo mi tehdy krátce před padesátkou, když mi zavolala neznámá žena. Řekla mi do telefonu, že někdo by si přál se mnou se sejít. V první chvíli jsem to měla za nějakou otravnou obchodní nabídku. Z dalších slov té ženy ale vyplynulo, že mluví právě o mém nepoznaném otci.
Jak to tehdy bylo?
Váhala jsem, zda něco takového vůbec chci. Netušila jsem, jak bych reagovala na člověka, který se mě zřekl. Nakonec jsem ale neodmítla a se setkáním souhlasila. Cítila jsem velké napětí, když jsem pak týden nato seděla v jedné kavárně a čekala, až se dostaví ten, kdo mi kdysi ublížil.
Jakmile vstoupil dovnitř, věděla jsem, že je to on. Byl to starý muž s unavenýma očima. Řekl mi, že mu už nezbývá moc času, protože je nevyléčitelně nemocný. Omluvil se mi a prozradil, jak to tenkrát bylo. V době, kdy mě čekala máma, byl ženatý a nemohl se rozvést.
Zájem o mě tehdy měl, ale matka s ním potom odmítla komunikovat. Po mnoha letech jsem se tak dozvěděla okolnosti svého narození. Přineslo to do mého života definitivní klid. S otcem jsem se pak už nesetkala, pár týdnů nato mi znovu zavolala ona žena a sdělila mi, že umřel.
Iveta R. (60), Praha
