Napřed hrozný křik, rány a pak ticho. Důvěrně známé zvuky z vedlejšího bytu mne přenesly do minulosti. Soused zase bije svoji ženu!
še, co jsem zažila, se mi zase vrátilo. Můj „minulý život“, který bych nejraději vymazala z paměti. „Vám to zase dnes sluší, Magdičko!“ lichotil mi můj šéf. Připadala jsem si v té době díky jeho lichotkám neodolatelná. Vůbec mi nevadilo, že je o patnáct let starší.
„Jste nejlepší asistentka, jakou jsem kdy měl! Nešla byste se mou po práci na kávu?“ Ke své škodě jsem jeho pozvání nadšeně přijala a tím začal náš vztah. Václav mě prostě doslova uhranul a já, nezkušená naivka, jsem mu zbaštila špek i s navijákem.
Zblbnul mě i rodiče
A tak rodiče neměli nic proti, když mi Vašek nabídl, že bychom mohli bydlet v jeho luxusním bytě. Zpočátku to bylo docela fajn.Domácí teror začal zcela nenápadně, ale prakticky ihned. „Magdi, můžeš si dávat pod hrneček podšálek?
Copak nevidíš, jaká kolečka to dělá?“ zeptal se mě hned po nastěhování nezvykle chladným hlasem můj přítel. Další den už na mě dokonce zvýšil hlas: „Kolikrát ti mám říkat, že talíře dávám vpravo a podšálky vlevo?“
Přišlo mi to jako zbytečná buzerace, ale nic vážnějšího jsem za tím nehledala. „Magdo, dnes večer přijde můj obchodní partner, tak si vem ty pouzdrové šaty, co jsem ti koupil. Moc nemluv a mile se usmívej,“ sekýroval mě už bez zábran. Zpočátku mi to ani tolik nevadilo.
Ovšem jen do té doby, než na mě vztáhl ruku. „Sakra, že tu chybí jedna sklenička na víno?“ zařval jednou večer. „Ty náno pitomá, víš vůbec, kolik stály?“ začal na mě řvát a čím víc řval, tím víc sám sebe vytáčel.
„Tys přišla ke všemu zadarmo, ale já jsem na tohle všechno musel tvrdě makat a vydělat!“ uhodil mě do tváře! „Vidíš, ty krávo, k čemu jsi mě vyprovokovala?“ To už jsem sama nezvládla. Utekla jsem
k našim.
Nechtěli mi věřit!
„Nepřeháníš to trochu?“ nevěřila mi máma. „Vašík je hodný kluk.“ Druhý den večer u nás zazvonil s obrovskou kytkou pro mámu, druhou pro mě a koňakem pro tátu. „Milá maminko a milý tatínku,“ začal teatrálně, „doufám, že vám tak budu moct říkat.
Přišel jsem vás totiž požádat o ruku vaší dcery Magdy.“ Zůstala jsem jako opařená. „Ale já se vdávat ještě rozhodně nechci, a už vůbec ne za tebe,“ vykřikla jsem. „Co to do tebe vjelo?“ přišel za mnou táta. „Tati, člověka, který mě uhodil, si nevezmu!“ rozplakala jsem se mu.
Jeho odpověď mě ale strašlivě ranila: „Kdo ví, jak to bylo. Víš, taky jsi někdy trochu hysterka.“ Dodnes nechápu, proč jsem se tenkrát nechala přemluvit. Je fakt, že Václav dělal psí kusy, aby mě obměkčil. „Magdičko, přísahám, že už tě nikdy neuhodím. Sám nevím, jak se to stalo.“
Osudná chyba
Zpočátku se muž držel a jen mě občas trochu peskoval. Jednou to byly špatně vyžehlené košile, pak zase málo nebo moc pálivé jídlo, jenže časem se opět vrátil k bití. Pokaždé jsem si vyslechla, že za vše mohu vlastně já, a zakončil to slovy: „Lásko, já tě tak miluju, odpusť mi! Hlavně mě ale neprovokuj!“
Nakonec jsem si fakt myslela, že za všechno můžu já! A tak nějak plíživě jsem přijala vše, co mi podsouval. Úplně mi své myšlenky vsugeroval a já se začala cítit skutečně provinile. Nakonec jsem se od něj nechala přemluvit i k tomu, že nás uživí a já nemusím pracovat.
Kontroloval, s kým se bavím, kam chodím a co dělám. Neustále mi volal. Ve společnosti jsme ale vypadali jako nejdokonalejší pár na světě. Václav byl ke mně galantní a všechny ženy mi ho záviděly.
Zmlátil mě do bezvědomí
Když jsem se na jednom večírku seznámila s manželkou Václavova obchodního partnera, netušila jsem, co mě za to čeká. „Zítra v deset se moc těším,“ zavolala na rozloučenou Svatka. Byla sice o pár let starší, ale moc jsme si rozuměly. „Co to bylo?“ vyjel na mě Václav, když jsme nasedli do auta.
„Já ti výslovně zakázal někoho si domů zvát! A zvlášť když nejsem doma!“ praštil do volantu. Po návratu domů mě zmlátil jako ještě nikdy. Ráno jsem volala Svatce, že to musíme zrušit, že mám chřipku.
„Nepotřebuješ něco, Magdi?“ ptala se starostlivě. „To bude dobrý,“ ukončila jsem raději rychle hovor, abych nemusela nic dalšího vysvětlovat.
Nenechala se odradit
Za hodinu Svatka zvonila u dveří. Neotvírala jsem. „Magdo, to jsem já,“ zaťukala naléhavě. A tak jsem otevřela. „On ti ubližuje, vid?“ zeptala se. „Jak jsi to poznala?“ vykoktala jsem. „Mám vycvičené oko. Když vidím na obličeji silnou vrstvu make-upu, zpozorním! Ten tě teda zřídil,“ pátravě se na mě podívala.
Rozbrečela jsem se úlevou a strachem. Svatka mi pomohla sbalit mé věci a odvezla mě k nim domů. „Neboj, Václav se to nijak nedozví.“ Trvalo mi celý rok, než jsem se vzpamatovala. Ještě že Svatka věděla, co dělat a kam se obrátit.
Také díky tomu rozvod proběhl v klidu. Přestěhovala jsem se, našla si práci a začala nový život. Mám skvělého manžela a dvě krásné holčičky. Rodinného štěstí si moc vážím. Dnes už vím, že když chlap jednou sáhne na ženu, udělá to zase, a ještě mnohem víc!“
Magdalena C. (39), jižní Čechy
