Některé věci, které se lidem přihodí, nemají rozumné vysvětlení. Prostě se odehrají a zůstanou záhadou.
Před třinácti lety jsem prožila něco hrůzostrašného. Kdyby mi o tom vyprávěl někdo jiný, asi bych mu nevěřila. Tehdy ale se mnou byl přítel, s nímž jsem měla vztah po rozvodu, a ten to může dosvědčit. Ani on ale nedokázal říct, co se nám to vlastně stalo.
Nebylo kam se schovat
Trávili jsme tehdy dovolenou v jedné sousední zemi. Pátou noc jsme přijeli do kempu u jezera, kde jsme se ubytovali v chatičce. Vydali jsme se na průzkum okolí a cesta nás zavedla až do hlubokého lesa.
Všimli jsme si, že se citelně ochladilo a mezi korunami stromů bylo jasně vidět, jak se nebe zatáhlo. Blížila se nějaká bouřka. Věděli jsme, že jsme se od kempu celkem dost vzdálili. Trochu jsme zabloudili. Dostali jsme se na paseku a došlo nám, že ta bouřka bude doopravdy silná.
Pláštěnky jsme s sebou neměli. Právem jsme se obávali, že nás čeká pořádná sprcha. Přítel usoudil, že by nebylo rozumné zůstávat v lese, protože do některého stromu může uhodit blesk. Rychle jsme hledali cestu ven. Štěstí nám přálo. Za chvíli jsme se dostali na velkou louku.
Neměli jsme sice tušení, kde přesně jsme, ale připadalo nám to rozumnější, než zůstávat v dosahu stromů. Z toho silného deště nakonec nic moc nebylo. Nejprve se spustily velké kapky, ale trvalo to jen pár minut. Náhle se ale ozval hrom, který zněl úplně jinak, než jak jsme byli u bouřek zvyklí. A současně s ním nás obklopila světelná záře.
Pronásledovalo nás to až na silnici
Nejprve jsem si myslela, že se do nás skutečně strefil blesk. Světlo ale nezmizelo a dál kolem nás kroužilo a drželo se nás. Vyděšeně jsme se na sebe s přítelem dívali a nedokázali jsme si tu záhadu vysvětlit. Přítel pak navrhl, abychom co nejrychleji utíkali pryč.
Světlo nás ale dále pronásledovalo. Bylo evidentní, že se nejedná o žádný přírodní úkaz spojený s bouřkou. Viděli jsme, že jsme v zajetí nějaké tajemné síly, jen jsme netušili, zda je nepřátelská a chce nás ohrozit. Připadali jsme si jako v nějakém děsivém fantastickém filmu.
Chvílemi se ozývalo i ono tajemné hřmění, které ale s bouřkou nemělo nic společného. Bloudili jsme dál krajem a světlo jsme měli stále kolem sebe. Pak jsme se dostali k úzké místní silnici. Doufala jsem, že brzy pojede nějaké auto.
V duchu jsem se za to modlila a nebe mě opravdu vyslyšelo. Ve chvíli, kdy se na obzoru objevil nákladní vůz, světlo kolem nás zmizelo. Se zoufalým výrazem ve tváři jsem stopovala. V náklaďáku seděl mladý řidič.
Při pohledu na nás mu došlo, že se něco hrozného přihodilo, takže se hned vyptával. Ani já, ani přítel jsme se ale nechtěli svěřovat s neobvyklým zážitkem a tak jsem se vymluvila na strach z bouřky, která už ovšem mezitím skoro odešla.
Nasedli jsme do auta, které nás dovezlo až na příjezdovou cestu ke kempu u jezera. Nenápadně jsem se po cestě ohlížela, jestli tu hrozivou světelnou záři ještě nespatřím. Už se ale naštěstí neobjevila.
Nepříjemné noční probuzení
Nějaké následky ale ta příhoda přece jen měla. Poté, co jsme vše s přítelem důkladně rozebrali a nedospěli k žádnému závěru, šli jsme toho dne brzy spát. V noci jsme se vzbudili a oba jsme měli tytéž problémy.
Bolela nás hlava a na těle se nám objevila svědivá vyrážka. Ta nám pak znepříjemňovala život ještě několik dní. Navštívili jsme místního lékaře, ale nevěděl si s tím rady – mastička, kterou nám předepsal, nezabrala. Na ten zážitek nikdy nezapomenu, i když už uplynula delší doba.
Nejsilněji se mi vždy připomene za bouřky, to se vždy přistihnu, jak se se strachem rozhlížím kolem sebe a pátrám po tom tajemném světle. Mluvila jsem o té události s několika známými, ale nikdo tu záhadu nevyřešil. Všichni se ale shodovali na tom, že se jednalo o něco nadpřirozeného a nevysvětlitelného.
Dana S., (58), Olomouc
