Na lavičce v parku seděl tajemný přízrak!

Marta se mě zeptala, na koho to vlastně mluvím...

Obvyklé povídání s kamarádkou narušilo zjevení mladého muže.

Minulý rok na jaře se mi stala podivná věc. Jsem již v důchodu a často se navštěvuji s Martou, dávnou kamarádkou, která bydlí o pár ulic dál. Když je hezké počasí, posadíme se venku do parku na lavičku. Tak tomu bylo i v onen květnový den.

Bledý nešťastník

Po smrti manžela žiji sama, ale osaměle se necítím. Často mě navštěvují děti s rodinami a pravidelně se vídám s onou kamarádkou. Dobře si celý život rozumíme, vždy jsme se jedna druhé svěřovaly se svými problémy.

Dnes už nás trápí jen ty zdravotní, což je většinou téma našich debat. V onen den, o kterém chci napsat, jsme se zapovídaly venku na lavičce docela dlouho. Pomalu se už začínalo stmívat. Náhle na lavičku vedle nás přisedl nějaký mladý muž.

Byl celý pobledlý a tvářil se nešťastně. Marta se tvářila, jako by ho vůbec nezaregistrovala. Mně ale ten mladík zaujal a bývalo by mě zajímalo, co se mu stalo.

Hleděla jsem na něho, jak kouká do prázdna a hlavou mu nejspíš běhají ty nejčernější myšlenky. Vždycky jsem byla ochotná druhým pomoci, třeba dobrým slovem. Po chvíli jsem si tedy dodala odvahy a mladého muže jsem oslovila.

Sáhla jsem do prázdna!

Na má slova mladík nijak nereagoval, dál se díval před sebe. Zato se ozvala Marta a zeptala se mě, s kým to mluvím. Řekla jsem jí, že na toho muže na vedlejší lavičce. Kamarádka se tvářila překvapeně.

Tiše mi sdělila, že ona nikoho nevidí. To mě docela vyděsilo. Přesto jsem se nebojácně pokusila toho muže dotknout. Moje prsty ale nahmataly pouze prázdno. Marta se začala bát o můj zdravý rozum, ale já jsem to zjevení skutečně viděla.

Za chvíli se ale přízrak začal rozplývat, až zmizel úplně. Později jsem se dočetla v místních novinách, že na nedalekém sídlišti si jeden muž vzal život kvůli nešťastné lásce. Stalo se to zrovna v den, kdy jsem zažila ten šok na lavičce. Jsem přesvědčena, že to byl duch toho sebevraha!

Jiřina L. (67), Plzeň

reklama
reklama