Ke všemu, co dělal, přistupoval Stanislav Zindulka (†86) s pokorou. Říkával, že nechce skončit jako neužitečný stařík, který krmí v parku ptáčky, a divadlo neopustil ani po osmdesátce.
Na první pohled byl Stanislav Zindulka (†86) nenápadný člověk, ale v osobním kontaktu, na divadelních prknech i před kamerou z něj vyzařovala nesmírná laskavost a jeho typický úsměv šel vždycky od srdce.
„Smál se i očima, nikdy v tom nebyla žádná faleš,“ vzpomínají na něj jeho kolegové. Během svého života Zindulka zažil lecjaký kotrmelec, přesto prohlašoval, že ho potkalo několik štěstí najednou, a těchto darů si nesmírně vážil.