Ten podivný přívěšek se houpal na trámu a spadl mi na hlavu. Pověsila jsem si ho na krk a začaly se dít zázraky!
Koupili jsme s manželem malý domek v pohraničí. Stál na samém kraji vesnice, která nám učarovala. Byl to dům na spadnutí a dali jsme za něj všechny své úspory. Věděli jsme , že na jeho opravy už nezbude. Něco nám ale říkalo, že ten dům musíme mít! A tak jsme to riskli. Nevím, co nám na něm tak učarovalo, ale začal se nám zjevovat i ve snech. Všichni v okolí – a hlavně příbuzní – se nám smáli, že nám spadne na hlavu. V domě nebylo v podstatě nic, jen staré harampádí po původním majiteli na velké strašidelné půdě. I přes všechny výsměchy a ironické poznámky jsme dům koupili. Během víkendu jsme zprovoznili jednu malou místnost, ve které se dalo být.
Začala jsem vyklízet půdu
Zatímco si děti hrály na zahradě ve velkém dřevěném sudu, který jim manžel upravoval, aby v něm měly postýlku a malý stolek, já se zatím prohrabávala veteší na půdě. Taková práce je pro mě vždycky velkým dobrodružstvím. Miluju staré půdy od dětství, kdy jsme jezdívali k babičce na prázdniny. Třídila jsem starý nábytek na ohýnek, který večer uděláme, když tu mi spadlo cosi na hlavu. Ta rána nebyla veliká, přesto jsem se pořádně lekla… Odrazilo se to ode mě a spadlo to na zem. Po chvíli hledání jsem našla řetízek s přívěškem. Byl starý a špinavý. Nechala jsem všeho a slezla po žebříku. Říkala jsem si, komu asi patřil a co má ten zkřížený kov do jakési růžice asi znamenat?
Začala jsem ho čistit.
Nebylo to zlato ani stříbro. Pověsila jsem si ornament na krk. Práce mi šla od ruky a dařilo se. Večer jsem spala jako dřevo, tak tvrdě snad nikdy v životě, nejspíš proto, že jsem si opravdu hodně mákla – nebyla jsem běžně na tak náročnou práci zvyklá. Hlas radil, ať koupím los Ani nevím, co mě to napadlo. Hned v pondělí ráno, když jsme se vrátili do města, jsem si koupila na poště los. Nikdy v životě jsem to neudělala. Najednou ale jako by mě něco táhlo – a rovnou k tomu jednomu jedinému.
Úplně zářil mezi ostatními!
Koupila jsem si ho, a nechala ho setřít synem. Myslela jsem si, že si dělá legraci, když začal Adam vyskakovat, že jsme vyhráli 10 tisíc. Nevěřila jsem vlastním očím. Jenže tím naše štěstí neskončilo. Brzy na to můj manžel v práci povýšil, a s tím se zvedl i jeho plat. Také já si našla dobře placenou práci. Dům se nám dařilo rychle opravit, a je z něho moc pěkný baráček, který nám kdekdo závidí. Zajímavé ale je, že přesně ve chvíli, kdy jsme jeho rekonstrukci ukončili, můj tajemný amulet zmizel. Jako by se do země propadl.
Radka (48), Plzeň.
