Se svým současným manželem jsem se seznámila opravdu netradičně.
V padesáti letech se mi stalo, že jsem po dvaceti letech práce přišla o zaměstnání. Nechtěla jsem zůstat zavřená bez práce doma a jen tak lenošit v posteli a tak jsem sledovala nabídky na internetu i v novinách. Zúčastnila jsem se více pohovorů, ale nedařilo se mi. ¨
Chtěla jsem být dokonalá
Nikdy jsem se nelitovala, vždy jsem přemýšlela jak se mám co nejlépe prezentovat a jak zaujmout. Čekal mě nový pohovor a tak jsem si řekla: teď anebo nikdy! Zjistila jsem si všechno o firmě, kde jsem měla zájem pracovat a vyzbrojená informacemi jsem vstoupila do nového podniku.
Ale ještě dříve, než jsem vyšla z domu, oblékla jsem si nový kostým, slušivou blůzku a aby byl celkový obraz dokonalý, koupila jsem si malý příčesek na vlasy. Moje původní vlasy jsou jemné a ne moc dlouhé, ale já jsem si z nich urobila malý „ocásek“, na který jsem připevnila nový mohutný příčesek.
A takto upravená jsem vyšla z domu a věřila ve svůj úspěch. Do dveří podniku jsem vstoupila s respektem a odhodláním prezentovat své představy o nabízené práci, ale hlavně zviditelnit se.
Práce ne, láska ano
Na pohovoru jsem seděla před komisí, kterou tvořily dvě ženy a jeden muž v mých letech. S mužem jsme si hned padli do oka. Byli to profesionálové a tak se i chovali. Bez úsměvu, bez přátelského pohledu. Jen mi dávali množství zákeřných otázek.
Ruce se mi potily, tréma dělala svoje a tehdy jsem ucítila, jak se mi pomalu po temeni hlavy spouští můj příčesek. Zůstala jsem tam sedět jako zmoklá slepice. Celá rudá, s příčeskem v ruce, jsem doslova z pohovoru utekla. Druhý den mi zavolal muž z komise a domluvili jsme si setkání.
Při seznamování se živá debata v prvních minutách točila kolem zážitku z pohovoru a potom už jen nastal smích nad prožitým trapasem. Práci jsem sice nedostala, ale poznala jsem jednoho úžasného muže, Radka. Žádná práce a úspěchy totiž nenahradí lásku!
Anna R. (56), Brno
