Na zahradě se nám objevil léčivý pramen

Pod lípou u včelího úlu nám náhle vytryskla voda. Byl to takový pramínek, ke kterému se slétal hmyz z celého okolí. Netušili jsme, že není obyčejný.

Domek, ve kterém jsem prožila celý život, není příliš velký a stejně tak zahrada kolem něj neskrývá neprobádaná zákoutí, o kterých bychom nevěděli. V dětství jsme ten dům prolezli od půdy až po sklep, a znali každý kousíček. Nemohu proto pochopit, jak se mohl pod starou lípou objevit voda – byl to pramen, který náhle vytryskl ze země. Nejzajímavější na všem bylo, že se v těchto místech měla podle starých map nacházet kdysi studna. Pramen vytryskl v době, kdy manžel těžce onemocněl. Byl to nadšený včelař, jeho úly stály v rohu zahrady, a včely rozkvetlou lípu milovaly. Každý měl ten strom rád. V jeho stínu stávala lavička, kam jsme sedali a povídali si.
Řekla bych, že to místo bylo léčivé.

Šlo mu o život

Nedokázala jsem si představit, jak bych se bez svého manžela obešla. Děti jsme neměli, a mí sourozenci už nebyli na světě. Když by mě opustil, neměla bych na světě nikoho. Moc jsem se toho bála. Každý večer jsem se modlila, abych nezůstala na všechno sama. A tehdy se skutečně zázrak stal! To ráno jsme pod naší lípou objevili pramínek. Proudil ze země a vytvořil malou studánku. Začaly kolem ní růst a množit se krásné rostliny, které jsem do té doby na naší zahradě nikdy neviděla. K naší studánce jsme nosili kamínky a stavěli je do kruhu kolem. Do nich se nastěhovala ještěrka, kterou manžel pojmenoval. Ke studánce se slétaly naše včelky a objevovali se tu motýli. Často jsem nacházela manžela u studánky spát. Když měl díky své nemoci bolesti, vstal a vypravil se ke studánce. A tam se mu vždycky ulevilo.

Začal tu vodu pít

Nevím, co to manžela napadlo, ale došel k názoru, že voda ze studánky pod lípou musí být léčivá. Tvrdil, že se mu v noci ve snu objevil starý muž s plnovousem, byl oblečený v šat poustevníka, a nařídil mu, aby každý den – ráno, v poledne a večer – pil po dvou šálcích této vody. Na manžela měl ten podivný sen takový vliv, že jej okamžitě poslechl. V okolí se tradovalo, že podle legendy v nedalekých skalách skutečně žil kdysi poustevník, který léčil lidi. Moje babička vyprávěla, že mnoho lidí, kteří byli dobři a trápili se těžkou nemocí, takového muže vidělo. Vždy jim dal radu, jakou bylinku trhat, jakou mastičku mazat. Tito lidé se vždycky vyléčili. Manžel tomu uvěřil. Pil pečlivě naší vodu každý den po dobu čtyř měsíců - a liboval si, že se mu ulevilo. Vyšetření u lékařů jeho pocit potvrdilo. Ten můj děda se skutečně vyléčil. Už se nám blíží devadesátka a cítíme se oba spokojeně.

Aneta (87), Šluknovsko .

reklama
reklama