Jako Maruška z pohádky Honza málem králem či Květuška z filmu Adéla ještě nevečeřela diváky zcela uchvátila líbezným úsměvem a krásou.

Nerada se dívá do minulosti, protože dětství nepovažuje za šťastné. Ne nadarmo se stala patronkou nadace Rozum a cit, pomáhající dětem z dětských domovů. Zažila rodinné drama, bohužel daleko horší, než bývá obvyklé.

„Když mi bylo deset let, rodiče se rozvedli. Ten rozchod byl tak bouřlivý, že mě a sestru dala sociálka do dětského domova. Dokonce jsme odsud utekly,“ vzpomíná na hrůzné období. „Po roce jsme připadly babičce z tatínkovy strany.

Maminka se vdala do Teplic a my ji vídaly o prázdninách.“ Přitom ještě když chodila do první či druhé třídy, vnímala domov jako klidný přístav.

Krásná jako víla

Pak se něco změnilo, maminka najednou kamsi odcházela, sestry netušily kam. Potom došlo ke strašné hádce. „Tatínek maminku zmlátil a já jsem viděla, jak ji v bezvědomí vytáhl za nohy z pokoje. Bála jsem se, že je mrtvá,“ vzpomíná Naďa Konvalinková. Následoval dramatický rozvod a  umístění holčiček do dětského domova, kde zažily šikanu.

Ostatní děti jim záviděly, že jezdí na víkendy domů, a tak je bily, braly jim jídlo, zavíraly je do