Nejprve to vypadalo jako neobvyklá ozdoba do bytu. Pak se začaly dít věci!
Rozvod s manželem přišel, protože jednou zkrátka přijít musel. Byla to jen otázka času, nerozuměli jsme si v podstatě posledních deset let. Poté, co se provdala naše dcera, padlo definitivní rozhodnutí. Prodali jsme byt, kde jsme léta žili. Manžel se přestěhoval do Prahy, já jsem se vrátila do rodného domu na vesnici. Žila tam ještě moje maminka.
Byl to zelený obdélník
V péči o nemocnou matku jsem našla nový smysl života. Jako účetní na volné noze jsem mohla pracovat odkudkoliv a o klienty jsem nouzi neměla. Mamince bylo přes sedmdesát let a už dlouho jí trápily problémy s chůzí. Na jedné noze měla v nepořádku koleno, na druhé kotník, takže se pohybovala opravdu jen málo a s vypětím sil. Dokud žil otec, který byl celkem v pořádku, mohl se o ní starat on. Jednoho dne ale náhle zemřel na infarkt a matka zůstala sama. Jakmile jsem se nastěhovala zpátky do domu, kde jsem vyrůstala, začala jsem s maminkou chodit ven. Předtím jí nikdo jen tak nedonutil. Nedaleko byl les, kde se dalo v klidu a bezpečně během dne procházet. Nikam jsme nespěchaly, povídaly jsme si a vzpomínaly na různé věci z našich životů. Během jedné takové procházky se najednou matka zastavila a ukázala směrem mezi stromy. Podívala jsem se tam a spatřila hrozně zvláštní kámen. Měl neobvyklý tvar, vypadal jako nějaký ručně zpracovaný a osekaný obdélník. A měl také nezvyklou barvu: středně zelenou. V první chvíli jsem si myslela, že je obrostlý trávou, ale když jsem k němu přistoupila a vzala ho do ruky, viděla jsem, že je úplně hladký.
Prst byl najednou v pořádku!
Kámen se nám oběma líbil, tak jsme si ho vzaly domů. Položila jsem ho v obývacím pokoji na stěnu jako součást dekorace. Za pár dnů jsem si na něj zvykla. Jednoho večera se ale stalo něco podivného. Zničeho nic se kámen „rozsvítil“, prostě začal vydávat zvláštní zelenou záři. Byla jsem v tu chvíli zrovna v obýváku sama a nejprve jsem se dost vyděsila. Potom jsem se odvážila k zářícímu kameni přistoupit. Nechápala jsem, co se děje, ale moje obavy, že by od něho mohlo třeba začít hořet, se rychle rozptýlily. Natáhla jsem k němu ruku, abych ho uchopila, pak jsem si to ale rozmyslela. Ihned jsem se ale zarazila. Předchozí den jsem se dost nepříjemně v kuchyni řízla do prstu. Ještě před chvílí to bolelo. Když jsem se ale podívala na prst, zjistila jsem, že po ráně není ani památky. Hlavou mi blesklo, že se stal nějaký zázrak a že to má něco společného s tím zářícím kamenem. Ten po chvilce znovu „zhasl“ a vypadal jako předtím.
Lékař nechtěl uvěřit
Měla jsem pár zdravotních neduhů, pobolíval mě například loket na levé ruce. Zkusila jsem si na něj přiložit kámen, ale nic se nedělo. Myslela jsem si tedy, že s vyléčeným prstem šlo jen o náhodu. Za tři dny se kámen znovu rozzářil a mně se potvrdilo, že skutečně vydává nějakou zázračnou léčivou energii. Od toho dne mě loket, který jsem záření vystavila, přestal bolet! Řekla jsem o tom matce a bylo jasné, že se pokusíme ulevit jí od problémů s dolními končetinami. Nechtěla tomu moc věřit, ale skutečně to zabralo. Na další záření kamene jsme si ovšem musely počkat celý týden. Neléčil stále a nedalo se odhadnout, kdy se znovu „rozsvítí“. Podstatné ale bylo, že mamince pomohl. Lékař, ke kterému docházela, nad tím jen nechápavě kroutil hlavou. O našem tajemství mu matka ale samozřejmě neřekla. Kámen pak zářil ještě několikrát, ale od jisté doby přestal být aktivní. Stal se z něho opravdu už jen nezvyklý ozdobný předmět. Nevím, jestli se někdy ještě rozzáří a doufám, že se tak stane, pokud mě nebo mamince bude nějak špatně. V současnosti je kámen jen vystavený na svém místě v obýváku a nikdo by neuvěřil, jaké zázračné schopnosti v sobě skrýval!
Anna S., (49), Posázaví
