Naše láska je dobrodružství

Tomáš byl úplně jiný, než moje dosavadní známosti. Byl akční, pořád musel něco podnikat. Už naše první rande mi vyrazilo dech. A následující týdny mi převrátily život vzhůru nohama.

Tomáš byl okouzlující. Byl milý, přátelský, upovídaný, měl skvělý smysl pro humor a ještě větší nadšení pro sport a dobrodružství. Seznámili jsme se spolu na jednom letním festivalu před osmi lety, na který mě tehdy vytáhla moje mladší sestra.

Naše setkání proběhlo u stánku s rychlým občerstvením. Neměla jsem u sebe dost peněz na hamburger a Tomáš ho za mě zaplatil. Na oplátku jsem ho pak pozvala na pivo.

Jezdil po světě

Slovo dalo slovo a zjistila jsem, že Tomáš bydlí ve vedlejším městě. Živil se jako fotograf na volné noze. Cestoval po světě a pořizoval fotky pro časopisy, cestopisy a průvodce. Když mi o svých dobrodružných výpravách povídal a ukazoval mi fotky, doslova jsem na něm visela pohledem.

„To je úžasné,“ vydechla jsem obdivně a potají jsem mu taky tak trochu záviděla. Coby kancelářská krysa jsem se dostala na dvoutýdenní dovolenou jednou do roka a to jsem většinou jela někam k moři do Řecka, Španělska či Itálie, kde jsem se po většinu času válela na pláži, chytala bronz a „dobíjela baterky“.

„Za měsíc jedu do Indonésie, tak pojeď se mnou,“ navrhl jakoby nic. „To nejde,“ řekla jsem automaticky, ale uvnitř mě to přece jen nahlodalo.

Byl nepředvídatelný

Na konci festivalu jsme si s Tomášem vyměnili čísla, s tím, že se třeba někdy sejdeme na kafe. Volal mi za pár dní, že jede přes Brod a že by mě rád viděl. „Jasně,“ řekla jsem nadšeně.

„Zajdeme na večeři?“ „Můžeme,“ souhlasil Tomáš, „ale ještě předtím bych tě rád někam vzal.“ Nadiktovala jsem mu adresu, kde bydlím, a Tomáš slíbil, že mě kolem páté vyzvedne. „Vezmi si s sebou tepláky a triko,“ dodal záhadně.

„Kam vlastně jedeme?“ zeptala jsem se v autě. „Uvidíš,“ řekl a mrkl na mě. Pár minut nato jsme zaparkovali před sportovním centrem. Když mi Tomáš řekl, že jdeme na horolezeckou stěnu, vytřeštila jsem na něj oči.

„Neboj, není to taková hrůza, jak si myslíš.“ A měl pravdu. Nakonec se mi lezení vážně moc líbilo a taky mi při něm pořádně vyhládlo.

Okouzlil mě

„Kam zajdeme na véču?“ zeptal se mě Tomáš cestou zpátky. „Mám hlad jako vlk,“ přiznala jsem. „Dala bych si třeba steak.“ Tomáš se zasmál. „Moje řeč. Vím o jedné skvělé americké restauraci. Jsi pro?“ „Jasně,“ přikývla jsem.

Jídlo bylo výtečné. Když jsme se najedli, začal mi Tomáš vyprávět o přípravách na svou cestu do Indonésie. „Už dost, nemuč mě,“ zakňučela jsem po chvíli. „Ani nevíš, jak ti to závidím.“ Tomáš se pousmál. „Přece víš, že můžeš jet se mnou.“

Byla jsem šťastná

Dali jsme si ještě několik piv a pak jsem Tomášovi navrhla, aby u mě přespal. V objetí, ve kterém jsme usínali, jsme se i ráno probudili. Když jsme ráno společně snídali, uvědomila jsem si, že už jsem se dlouho tak šťastně a spokojeně necítila.

„Tak já s tebou pojedu,“ vyhrkla jsem najednou. „Fakt?“ zamrkal Tomáš. Horlivě jsem přikývla. „Prostě si vezmu neplacenou dovolenou. Však za mě ty excelové tabulky může tři týdny vyplňovat někdo jiný.“ Tomáš mě vzal do náruče a políbil mě. „To je skvělý! Ani nevíš, jakou jsi mi udělala radost!“

Užíváme si života

Následující týden jsme si s Tomášem neustále volali a psali přes Skype, abychom se na všem domluvili. Když jsme konečně nasedli do letadla, nemohla jsem uvěřit, že je to skutečně pravda.

„Je to šílený,“ řekla jsem. „Ale jsem šťastná!“ Tomáš mě vzal za ruku a pevně ji stiskl. „Já taky!“ Od té chvíle uplynula už řada let. Díky Tomášovi jsem poznala velkou část světa a míst, o kterých se mi ani nesnilo.

Nikdy nevím, s čím přijde příště. Ale právě to na něm miluji úplně nejvíc.

Andrea F. (41), Český Brod

reklama
reklama