Někde baroko, jinde renesance, vzácně i středověk. Ve všech případech jsou historická náměstí českých měst pastvou pro oči okouzlených turistů, kteří si mohou hlavy ukroutit. A bydlet tam? To je odměna samo o sobě!
Frýdlant: Náměstí T. G. Masaryka
Náměstí tvoří střed bývalého Frýdlantského vévodství. Dominantou je tu výrazná budova radnice, která byla postavena v letech 1893–1896 a nahradila původní radnici z roku 1532. Dvoupatrová stavba s věží nese prvky severoněmecké renesance, věž s hodinovým strojem je vysoká 48 metrů.
Půvab náměstí je dán patrně jeho sevřeností a milými, nevelkými rozměry, které nekorespondují s bezuzdným velikášstvím Albrechta z Valdštejna, jenž starý Frýdlant postavil. Však tu stojí od roku 1934 jeho zdařilá bronzová socha od Heinricha Scholze. Vojevůdce jako by přemýšlel, jak mohl po tak skvělé kariéře skončit s halapartnou v hrudníku.
Mikulov: Kostelní náměstí
Dominantou tu je barokní sloup sousoší Nejsvětější Trojice z let 1723–1724. Sochařskou výzdobu sv. Jan Nepomucký, sv. František Xaverský a sv. Karel Boromejský vytvořil Ignác Lengelacher. Zajímavý je dům U Rytířů na jižní straně s bohatou sgrafi tovou výzdobou s biblickými a antickými výjevy na fasádě.
Východní stranu uzavírá barokní kostel sv. Anny, který byl po požáru roku 1784 přestavěn na hrobku Dietrichsteinů. Dodnes v ní odpočívá 45 členů rodu. Monumentální fasáda je od architekta Johana Bernarda Fischera z Erlachu, tvůrce vídeňského paláce Schönbrunn. Z náměstí je průhled na Svatý kopeček.
Litomyšl: Smetanovo náměstí
Náměstí je protáhlé a ve směru sever–jih kopíruje tok nedaleké řeky Loučná. S 493 metry je třetím nejdelším náměstím u nás! V jižním konci stojí barokní Mariánský sloup z roku 1716 s bohatou výbavou svatých, zatímco na severní straně náměstí uzavírá pomník Bedřicha Smetany.
Hlavní půvab však dodávají dlouhatánská podloubí. Většina domů má gotické základy, avšak renesanční nebo barokní fasády, jako Nová radnice nebo Stará radnice s věží. Nádherný je dům U Rytířů s překrásnou kamenickou výzdobou, který si sám pro sebe stesal kamenický mistr Blažek po požáru města v roce 1540. Sídlí v něm městská galerie.
Třeboň: Masarykovo náměstí
Nejvýznamnějším domem je stará radnice z roku 1566, z jejíž čtyřboké věže je krásný výhled do okolí. Na západní straně náměstí uzavírá
krásný renesanční zámek, který se vyplatí obejít ocitnete se v nádherné zámecké zahradě. Blízké domy čp. 106 a 107 fungují jako hotel Zlatá
hvězda. Na opačné straně náměstí vyniká hotel Bílý koníček, který je jedním z prvních dokladů renesančního slohu ve městě.
Východní stranu uzavírá Hradecká brána, jejíž jádro pochází z let 1525–1527, kdy se stala součástí opevnění města. Uprostřed náměstí stojí renesanční desetiboká kamenná kašna, dílo kameníka Jordana z roku 1569.
Vedle kašny strmí barokní Mariánský sloup z r. 1780, dílo mistra Leopolda Hubera z Budějovic. Půvab náměstí zvyšují útulná podloubí, v některé ze zdejších restaurací se vyplatí okusit krajové rybí speciality.
Telč: Náměstí Zachariáše z Hradce
Překrásné náměstí Zachariáše z Hradce lemuje jedinečný soubor gotických a renesančních měšťanských domů s podloubími a renesančními, barokními a klasicistními zdobenými štíty. Radnici vyprojektoval v 16. století italský architekt.
Náměstí dominují Mariánský sloup z roku 1720 a dvě kašny. Jedna nese motiv Siléna s malým Bakchem, druhá, renesanční, zobrazuje sv. Markétu. Na konci náměstí je renesanční zámek s nádhernými interiéry. Určitě vystupte na věž kostela Sv. Ducha, kde je krásný výhled na centrum.
Kadaň: Mírové náměstí
Kadaňské Mírové náměstí lemují měšťanské domy, vystavěné na středověkých gotických základech. Ve 14. století byla postavena budova radnice, ke které v 16. století přibyla věž. I protější kostel Povýšení svatého Kříže je původně gotický a v půli 17. století byl barokně upraven.
Z 18. století pochází barokní sloup Nejsvětější Trojice ve středunáměstí. V jižní části stojí od r. 1822 ohromná kašna, nazývaná Šlikovský rybník. Nejstarší památkou je tajemná Katova ulička, která na náměstí ústí z východní strany. Od 14. století tudy přicházel kat, jehož obydlí se nácházelo na druhém konci uličky jako součást městských hradeb.
