Můj kousek štěstí

Nastartovala jsem si těžkou fóbii

Dcera se dostala do ohrožení života. Zachránila jsem ji v poslední chvíli. Následky přišly v podobě hororových snů. Pomohla mi až rada mrtvé babičky.

Sestra bydlí ve čtvrtém patře a od první chvíle, co se nastěhovala do toho panelového bytu, byla posedlá strachem, že některé z dětí vypadne z okna. Okna byla totiž velmi prapodivně zabezpečená. Pečlivě je proto zavazovala. Ten den se odvíjel jako každý jiný, moje Vendulka si běžela hrát do dětského pokojíčku a já si šla dát se sestrou kávu. Už jsem sedala na pohovku, když tu jsem se zarazila uprostřed pohybu a rychlým krokem vyrazila do pokoje, kde byla dcera.
Už jsem stačila jenom skočit, káva se rozprskla v hrnku o podlahu. Vendulčinu ručičku jsem chytla v poslední chvíli, celé její tělíčko už bylo téměř z okna venku.

Následky zaútočily okamžitě

Hned tu noc, jakmile jsem začala usínat, jsem stála na okraji propasti. Noha mi uklouzla a já se s úlekem a bušícím srdcem probudila. A tak to šlo pořád dokola. Probděla jsem celou noc, jenže tu následující to bylo ještě horší. Spánkový deficit se začínal projevovat a zároveň jsem začala s hrůzou zjišťovat, že mám závratě. Tím jsem nikdy netrpěla. A to nejen ve výšce, ale i když jsem šla ze schodů. A ve chvíli, kdy se mi i při pouhé myšlence, že letíme vesmírem, rozbušilo srdce a zem se se mnou naklonila, jsem pochopila, že musím navštívit psychiatra. Protože jsem se ale dramaticky rozváděla, bála jsem se, že tím dám šanci bývalému manželovi připravit mě o dítě.

Byla to neuvěřitelná náhoda?

K odborné konzultaci naštěstí nedošlo. Pomohla mi nesmírně zvláštní okolnost. Vyčerpáním jsem v tomto žalostném stavu upadla únavou do jakéhosi polospánku u televize. A v tomto stavu jsem najednou uslyšela příjemný mužský hlas, jak mi vypráví o mém problému. Přesně líčil mé stavy. Poslouchala jsem s velkým zaujetím. Postupně ale, jak jsem špicovala uši, jsem si začala uvědomovat, že to není sen. Posadila jsem se na posteli a zírala s úžasem na televizi. Nikdy ji nenechávám zapnutou, když spíme, a vůbec jsem netušila, co kde dávají. A přesto jsem měla naladěný správný program ve správnou chvíli. V televizi šel film Nedívej se dolů – příběh o novinářce, které se pádem z výšky zabila sestra a ona z toho měla velké psychické problémy.
Stejné, jako já.

Zbavila jsem se problému drsně

Už jsem věděla, co by mi řekl o mém problému odborník. Ale stále jsem netušila, jak se potíží zbavit. Přecházela jsem po bytě a přemýšlela. A najednou se to stalo! Z jedné ze skříněk vypadla fotografie mé babičky. Jako by mi chtěla něco říct. Vždycky tvrdila, že se člověk má napravit tím, čím se pokazil. Vzala jsem dceru i děti mé sestry na Matějskou pouť a tam se usadila na té nejhrůzostrašnější atrakci. Byla jsem bílá jako stěna a třásla se. Děti plakaly a sestra mě přemlouvala, ať to nedělám. První let střemhlav dolů byl děsivý, druhý strašný, třetí se stal snesitelným a čtvrtý mi přinesl úlevu. Slezla jsem z pouťové atrakce jako znovuzrozená. Potvrdila jsem si tak, že čeho se člověk bojí, tomu se má postavit čelem. Babička měla pravdu.

Ivana V. (43), Žižkov.

Staňte se členem Premium sekce
(pokud nemáte členství)
(pokud již členství máte)

Nejčtenější články
za poslední
24 hodin    3 dny    týden