Ve věku 78 let nás opustil Jiří Bartoška, charismatická legenda českého filmu a divadla. Během své kariéry ztvárnil desítky nezapomenutelných rolí – od pravěkých příběhů v trilogii Osada Havranů, přes lékaře záchranné služby v kultovním seriálu Sanitka, až po svérázného hrdinu v komedii Teorie tygra, za niž získal prestižního Českého lva. Jiří Bartoška nebyl jen herec – více než tři desetiletí stál v čele Mezinárodního filmového festivalu v Karlových Varech, který po sametové revoluci spoluvytvořil v uznávanou filmovou událost světového formátu.

V raném mládí rozhodně nepatřil Jiří Bartoška (†78) k vzorným žákům a studentům. Vynášelo mu to průšvihy doma i ve škole, ale také přízeň dívek. Je známo, že ty se často zamilují do „výtržníků“, což byl právě Jiřího případ.

Mluvilo se o něm ve sborovně a na chodbách, což bral jako doporučení. Zatímco ostatní, hodní kluci nebyli pro holky tak zajímavý, on se lišil. Měl trojku z chování za neomlvené hodiny a kouřil už od svých čtrnácti let. A samozřejmě mu pomáhal i atraktivní vzhled.

S kolegy to byla divočina

Jiří odmaturoval na pardubickém gymnáziu a šel studovat do Brna herectví na tamní JAMU. Mohlo se stát, že ho nepřijmou kvůli jeho chraplavému hlasu. Shodou okolností se ale ke zkouškám dostavil ve vojenské uniformě a komise si myslela, že tak mluví kvůli nachlazení ze cvičení.

Při svém talentu by si ale určitě v případě neúspěchu našel ke hraní jinou cestu. Na JAMU tvořil skvělý ročník s mnoha dalšími budoucími hvězdami českého herectvíl mimo jiné s Karlem Heřmánkem (†76) a Pavlem Zedníčkem (75). Společně pak nastoupil do angažmá v Ústí nad Labem a tam se prý děly věci.

Bartoška prohlásil, že kdyby v té době existoval bulvár, asi by měl o čem psát. Naštěstí v době, kdy u nás bulvární média začala fungovat, už všichni zestárli a dozráli, takže nebyli pro senzace tak zajímaví. A kromě toho, v té době byl už herec ženatý.

Říkal jí Adélko, i když se jmenuje jinak

Svoji životní partnerku potkal poprvé, když šel po Brně s kamarádem Bolkem Polívkou (75). Všimli si dvou atraktivních dívek, které kráčely před nimi. Shodou okolností se pro oba herce staly životními partnerkami, i když v Polívkově případě to nebylo nadlouho.

Jiří Bartoška ale našel lásku na celý život. Ačkoliv má jeho žena křestní jméno Andrea (72), on jí říká Adélka. Ona jemu zase Barťáku. Pro své děti měl ale vždy jinou verzi seznámení: tvrdil jim, že se tak stalo na mírové slavnosti v Líšni a že jejich matka měla kroj.

Úspěch dlouholetého krásného vztahu přičítal Jiří Bartoška tomu, že oba mají se ženou odlišné profese. Andrea se věnuje archeologii a navzájem se neomezují. Navíc měla v práci vždy úspěchy, takže si nemusela připadat jen jako někdo, kdo slavnému manželovi poskytuje zázemí.

Opožděný dopis

Hezký malý příběh se Jiřímu stal v souvislosti s jeho první velkou filmovou rolí. Jednalo se o film Hřiště a jeho kolegou před kamerou byl slavný Karel Höger (†67). Ten se na začínajícího mladíka díval trochu přezíravě.

Možná to bylo i proto, že na casting přijel podle svých slov trochu opilý. Během natáčení se ale Högerův vztah k Bartoškovi změnil, dával mu přátelské rady. Dodnes to Jiří bere jako rychlokurz filmového herectví.

Pak už spolu nehráli a neviděli se. Karel Höger zanedlouho zemřel, stačil ale ještě napsat Bartoškovi dopis k jeho svatbě. Nestačil ho už však před smrtí odeslat. Jiřímu se tak dostal od Högerovy manželky do rukou až po letech, což ho hodně dojalo.

K čemu ho nikdo nepřinutili?

Své charisma a hezkou tvář by býval mohl Jiří Bartoška bez problémů využívat k tomu, aby získával srdce i těla dalších žen. Mnozí jeho kolegové to dělali i během svých manželství. Pro oblíbeného herce ale byly vždy rodina a láska k jeho ženě na prvním místě.

Vzhledem ke svým povoláním se často stávalo, že se s Andreou neviděli a on se vždy nemohl dočkat, až si znovu padnou do náruče. K jedné věci ho ale žena přinutit nedokázala: k úklidovým pracím. Věděl, jak na  to, protože měl příklad ve svém otci.

V dětství byl totiž svědkem, jak ho maminka přizvala k praní prádla ve sklepní prádelně. On schválně přidával hodně šmolky (modré barvy, která se přidávala po praní do máchací lázně k bílení prádla). Matka ho pak raději k praní už nepouštěla.

S rakovinou bojoval statečně dlouhá léta

O život šlo herci už před mnoha lety, dávno předtím, než mu zjistili nebezpečnou nemoc. Měl totiž alergii na železo a když mu chtěli lékaři vylepšit krevní obraz, tak mu ho píchli do krve. Následkem toho se Jiří začal dusit. Mnoho nechybělo a býval by zemřel.

Naštěstí tato nepříjemná epizoda skončila dobře. Těžší boj ho čekal, když se šel před časem nechat vyšetřit kvůli nevolnosti. Rentgen objevil, že v sobě má rakovinový nádor, naštěstí ještě ne v kritické podobě.

Byla to vlastně šťastná náhoda, protože Jiří prý bral oblast zdraví jinak dost lehkomyslně. K nemoci se postavil čelem a klidně o ní i veřejně mluvil. „Je zvláštní, jak je v nás strach z rakoviny zakódovaný,“ prohlásil.

„Jak chodím na ozařování, potkávám na onkologii děti – a to je pohled, který samozřejmě moc bolí, ale ona se jich většina vyléčí, to je přece úžasný pokrok. Člověk se rakoviny lekne, jenže statistika je milosrdná.“

Nakonec cigarety omezil, kouřit ale nepřestal

Ani po úspěšné operaci se Jiří Bartoška nevzdal toho, co k němu léta neodmyslitelně patřilo, tedy cigaret. Prohlašoval, že kdyby s kouřením přestal, nejspíš by to i uškodilo tělu. Nakonec ale přece jen zvolil určitý ústupek.

Kdysi sice prohlašoval, že s přibývajícím věkem bude počet cigaret narůstat (kouřil jich i šedesát denně), nakonec si ale řekl, že přestane. Nikotinu samotného se ovšem nevzdal. „Nakouřil jsem se v životě dost,“ konstatoval a přesedlal na cigarety elektronické.

Projevilo se to prý i na jeho váze. „Od té doby, co nekouřím, jsem přibral devět kilo. No, prince už hrát nebudu. Ale král by měl mít bříško, že jo,“ vtipkoval po prvních šesti měsících odvykání.

Na svoje filmy se díval nerad a měl k tomu důvod

Před natáčením filmů dával Jiří Bartoška vždy přednost divadlu. Je to proto, že když se představení jeden večer nepovede, druhý den se to dá napravit. Pracuje se tam také s příběhem postupně od začátku do konce.

U filmu se často točí na přeskáčku, takže je složitější udržovat vývoj své postavy. Herec přirovnává filmování k výstřelu z brokovnice, který už se nedá vzít zpátky a proto se na své snímky nerad kouká.

Prezident filmového festivalu

Mezi hereckými počiny Jiřího Bartošky vyniká film, který v roce 1978 získal hlavní cenu na Mezinárodním filmovém festivalu v Karlových Varech. Tehdy se festival konal každé dva roky a střídal se s prestižní přehlídkou v Moskvě. Bartoška tehdy nemohl ani tušit, že o několik desetiletí později bude stát v čele tohoto významného festivalu. Společně s filmovou publicistkou Evou Zaoralovou (†89) jej po sametové revoluci znovu vzkřísil a proměnil v uznávanou světovou událost.

„V roce 1993 se stát rozhodl, že festival není perspektivní a že ho zruší,“ vzpomínal Jiří Bartoška v rozhovoru.  „Kulturní obec ale zareagovala: Probůh, je to druhý nejstarší festival na kontinentu. A tak vznikla nadace. Jenže nadace je jako brouk ležící na zádech – hrabe nohama a čeká, až ho někdo otočí. Popojde pár metrů a zase je na zádech.“

Bartoška otevřeně popisoval náročný začátek nové éry karlovarského festivalu, kdy bylo nutné nejen zajistit finance, ale také obhájit prestiž festivalu na mezinárodní scéně. „Pokud neseženete peníze na zrestaurování goblénů, můžete je nechat v depozitáři. Ale festival je každý rok ve stejnou dobu na stejném místě. A hodně lidí z východní Evropy, když to řeknu takhle vulgárně, čekalo na to, aby si od nás vzali áčkový festival. V roce 2023 mu prezident Petr Pavel udělil medaili Za zásluhy I. stupně, a to konkrétně za zásluhy o stát v oblasti kultury a umění.