Můj kousek štěstí

Nebyla jsem jediná láska mého muže

Je tomu pár dní, co jsme s manželem oslavili pětadvacáté výročí naší svatby. Miluji ho i přesto, že jsem zjistila, jak strašlivou věc přede mnou celý život tajil.

Seznámili jsme se na internátě, kde jsem jako studentka knihovnictví bydlela. On se učil na automechanika a spolu s partou kluků mě téměř každý den čekal po večeři u jídelny, abychom mohli společně trávit volné večery. Jan byl o dva roky starší než já a líbil se mi. Vůbec mi nevadilo, že není intelektuál jako já, jeho záliba v technických oborech mi naopak imponovala a přišlo mi zajímavé, jak jsme oba odlišní. Já byla křehká dívenka s dlouhými vlasy, která chodila věčně s taškou plnou knih. On zase pořádný kus chlapa, který už v 17 jezdil autem, pil pivo a kouřil cigarety. Jak se ale říká, protiklady se přitahují, a u nás se toto pořekadlo potvrdilo.

Našla jsem poklad

Holky mi Honzu záviděly. Vodili jsme se za ruce, chodili do kina a po několika měsících za mnou začal Honza jezdit i domů na víkend. Já ho představila rodičům, byli jsme pro sebe vším a proto se nikdo nedivil tomu, když začal Honza mluvit o svatbě. Nad jeho nabídkou jsem nemusela váhat ani minutu. Vždycky jsem, snad jako každá holka, snila o velké lásce, krásném a šikovném muži a dokonalé svatbě. Znal nás celý internát, a všechny kamarády a spolužáky jsme na svatbu pozvali. Bylo to opravdu veliké a bujaré oslavy našeho společného soužití se protáhly až do rána. Všichni se dobře bavili, moji i jeho rodiče si skvěle rozuměli a já měla pocit, že krásnější už to být nemůže. Měla jsem kolem sebe spoustu kamarádek, proto mi ani nepřišlo divné, že se Honza vypařil. Věděla jsem, že se nemusím ničeho bát, vždyť se zase za chvíli ukáže a dá mi tu nejsladší pusu na světě. Jak jsem však později zjistila, už tehdy, oné svatební noci, nedokázal můj muž potlačit svou skrytou vášeň.

Osudové narozeniny

Stalo se to nedávno, když slavil manžel padesátiny. „ Kolik lidí na oslavu pozveme?“ houknul na mě od stolu s pozvánkami připravenými pro rodinu a přátele. „ Bude to venku, tak je to jedno,“ odpověděla jsem mu s úsměvem. Pak jsem se otočila a začala zase mixovat kaši pro naši malou vnučku, které táhlo na druhý rok. Ani jsem si nevšimla, jak zadumaně se Honza tváří. „Vím, že ho moc nemusíš, ale rád bych pozval i Jardu ze školy,“ řekl trochu uzavřeným hlasem. Jardu jsem opravdu moc nemusela, možná proto, že dost pil a neměl žádnou přítelkyni. „ Je to tvůj kamarád, tak ho pozvi,“ odpověděla jsem, ale radost jsem z toho neměla. Měla jsem strach, aby neztropil nějakou opileckou scénu. Nastal den oslavy, chlebíčky, guláš, vše bylo připravené, stejně jako tekutý chléb a další pití. Na večer se chystala i partička místních muzikantů, kteří byli překvapením pro Honzu od jeho kamarádů ze školy. Vymyslel to právě Jarda.

Najednou se ztratili

„Jardo, ty kluku,“ přivítal můj muž svého nejlepšího kamaráda z mládí. Objali se a letmý polibek, který mezi nimi proběhl, jsem považovala za žert. Oslava začala a já měla plné ruce práce. Nechala jsem svého muže užívat si jeho velký den a snažila se vše zvládat sama. Když se objevila místní rocková kapela, Honza měl slzy v očích. S díky se zadíval na Jardu, protože mu bylo jasné, kdo to zařídil. Kluci hráli skvěle, všichni se bavili, tančili i zpívali. Když koncert skončil, Honza nebyl k nalezení. Hledala jsem u baru, v domě i na zahradě. Neviděla jsem však ani Jardu. Proto mě napadlo, že jsou v dílně a zase přemítají, jak by něco vylepšili. Zamířila jsem tam. Když jsem však otevřela dveře, zůstala jsem stát jako opařená. Můj muž se svým kamarádem stáli v rohu a vášnivě se líbali. Vůbec nevím, co se pak dělo, vzpomínám si jen, že jsem najednou seděla u stolu s panákem rumu a Honza mi pořád dokola opakoval, že mne miluje a že se to nikdy nezmění. Jardu má ale prý také rád, a vždycky měl.

Musela jsem se dělit

„Zjistil jsem to na učňáku. Chodil jsem předtím se dvěma holkama a bylo to fajn. Když jsme se ale jednoho večera s Jardou opili, pochopili jsme, že nás k sobě táhne víc než jen společné zájmy,“ vyprávěl mi manžel. Krátce nato se prý seznámil se mnou a zamiloval se do mě. Měl však rád i Jardu a on jeho. Byla však jiná doba, proto bylo lepší jejich vztah tajit. Proto si i Jarda našel slečnu. Jeho touha po mužích však byla silnější než touha mého muže, přítelkyni opustil a žil raději sám. Jen občas se prý setkal se svou životní láskou, mým manželem. Tahle informace mě rozhodně nepotěšila. „Nechtěl jsem ti to tajit, jen jsem prostě nevěděl, jak ti to říct,“ opakoval mi manžel chvějícím se hlasem. „ Vlastně jsem rád, že to prasklo,“ dodal. „Miluju tě nadevše, ale tuhle touhu v sobě prostě potlačit nedokážu.“ Trvalo to chvíli, než jsem se s tou skutečností vyrovnala, ale nakonec jsem to vzala rozumem. Co také – po tolika letech manželství? Milovala jsem svého manžela a miluji pořád. Vlastně mi došlo, že je docela fajn, že se mu zřejmě žádná jiná žena, než já, nikdy nelíbila. A že se mu líbí i muži? S tím jsem se nakonec poprala. Vždyť to byl celá ta léta skvělý manžel a výborný táta a také dědeček.

Jarmila (49), Brno               .

Staňte se členem Premium sekce
(pokud nemáte členství)
(pokud již členství máte)

Nejčtenější články
za poslední
24 hodin    3 dny    týden