Svému štěstí jsem šla naproti. Obeslala jsem spoustu seznamek a nakonec se na sociální síti seznámila se sympaťákem. Psali jsme si denně a věděli o sobě úplně všechno. Jen jedno jsem musela zatajit. Svůj velký nos!
Nesnášela jsem samotu a ještě víc svoji prohru. Manžel mě opustil kvůli starší a ošklivější ženě. Možná to zní dětinsky, nebo rovnou úplně směšně, ale mě to vadilo víc, než kdyby si našel nějakou mladou krasavici. Dalo by se pochopit, že ho jeho druhá míza nahnala do bujného náručí. Jenže, on ne. Jeho milenka byla snad o dvacet kilo těžší, než já. Na čele měla bradavici a stehna protkaná křečovými žilami. Co na ní viděl?
Chvála mi způsobila komplexy
Vodili se zamilovaně po našem městě a já měla z ostudy kabát. Rozhodla jsem se, že všem posměváčkům vytřu zrak a někoho si najdu. No, plán je jedna věc a jeho realizace věc druhá. Nedařilo se mi najít vůbec nikoho, natož svého vysněného ideála! Až jednou, úplně náhodou, se mi zadařilo. Napsal mi na jakémsi webu pán a hned od začátku se mi zalíbil. Každý jeho mail byl pohlazením na moji ztrápenou duši. Brzy se mi jeho virtuální povídání stalo úplnou drogou. Těšila jsem se na večer, až zasednu k počítači a budu si s ním korespondovat. Věděli jsme o sobě snad úplně všechno. Jen fotku jsme si po vzájemné dohodě nevyměnili. On měl být vysoký a černovlasý, trochu při těle, hromotluk. Já, malá a drobná, nosatá. Nos byl mým zdrojem komplexů už od puberty, kdy se na mě tatínek jednou při nedělním obědě zadíval a nadšeně zvolal: „Ty mě nezapřeš, taky máš obrovský frňák, jako já a můj otec!“
Vzhled se změnil k lepšímu
Tenkrát jsem probrečela celou noc a potom ještě mnoho dalších. Později jsem se s mým nosem smířila, ale vždycky byl někdo, kdo si z mého „zobáku“ dělal legraci. Teď to ale bylo jiné. O nového, i když zatím jen virtuálního přítele, jsem nehodlala přijít! Obzvlášť, když mi jednou napsal: „Moje bývalá byla hrozná potvora. Paličatá a hamižná. Ale nosíček měla jako knoflíček!“ Polilo mě horko, když jsem si to přečetla. Můj nos nesmí Přemek nikdy vidět! Poprvé mě spatří, až si pořídím malinkatý hezký pršáček! Plastika mě stála hezkých pár tisíc, ale byla jsem spokojená. Netrpělivě jsem čekala, až mi sundají obvaz a já se poprvé uvidím. Vypadala jsem úplně jinak! Tak nějak méně přísně. Mladě! Hned jsem si s Přemyslem domluvila schůzku. Konečně se uvidíme! „Budu se mu líbit, Co bude říkat mému nosu? Pochválí ho? A jaký bude on? Co když mi lhal a vypadá úplně jinak…“ otázky bez odpovědí mě mučily dlouhý týden. A potom… Překvapení!
Knoflíček mě stál majlant
Proti mně stál chlap, o jakém jsem ani nesnila. Byl to hromotluk, ale v tom nejlepším slova smyslu! Skoro jsem zapomněla dýchat, jak se mi rozbušilo srdce! I na něm bylo vidět, že se mu líbím. „Ty jsi tak hezká! Nečekal jsem to…“ zahalasil mužným hlubokým hlasem. Chvilku mě pozoroval, o něčem přemýšlel. „Víš,“ řekl váhavě. „Hrozně jsem se bál, že budeš mít ošklivý nos. Já si nemohu pomoct, ale vzhled nosu je pro mě důležitější než třeba nohy nebo, ehm, poprsí… Kdybys měla nějaký frňák a jinak byla třeba ze zlata, nemohl bych se přes to přenést. Jsem moc šťastný, že jsem měl takovou velkou kliku!“ Já se jen usmála. Pomyslela jsem si: „ Kdybys hochu věděl, co mě ten nosík stál…“ Ale moje úsilí a malá lest se vyplatily. Nosánek mi zajistil lásku a obdiv toho nejlepšího chlapa na světě!
Irena S. (63), Jičín
