Mezi jeho nejznámější filmy patří Limonádový Joe, Kdo chce zabít Jessii?, Pyšná princezna, nebo slavný Amadeus Miloše Formana. Největší herec malých rolí Karel Effa snil o velké roli celý život.

Žil s pocitem nechtěného dítěte

Karel Effa se narodil 23.května 1922 jako Karel Effenberger v Praze. Neměl moc šťastné dětství. Narodil se jako nemanželské dítě a to ve 20. letech minulého století znamenalo velký hendikep. O svém dětství proto nikdy nevyprávěl rád. „Moje maminka, když přišla do jiného stavu, chtěla se mě zbavit“ svěřil se jednou kolegovi z divadla. Pravdou je, že jeho matka nebyla vdaná a nejspíše by přišla o práci. A to v době, kdy být nezaměstnaný znamenalo boj o holý život. Proto vyrůstal v Březových Horách u Příbrami, kam byl dán na vychování. Tatínka nikdy nepoznal. Do Březových Hor se také během dospívání stále vracel a i později, když přišla řeč na jeho dětství, odpovídal, že měl dvě maminky. Na své chlapecké roky vzpomínal se smutkem a nezlepšilo se to ani s příchodem dospělosti. Ani nestačil dokončit obchodní akademii a začala druhá světová válka. A ta ho zavedla na frontu do Itálie.  Divadlo začal hrát v armádě Ale byla to shodou okolností válka, která ho nakonec přivedla k divadlu. Nejprve v armádním souboru, kde měl možnost zahrát si v kabaretu. Tím se jeho láska k herectví rozhořela a již nikdy ho neopustila. Později po válce prošel řadu pražských divadelních angažmá, nejdéle zůstal v hudebním divadle v Karlíně, scéně, kterou miloval.

Z milovaného divadla ho vyhodili tři roky před důchodem!

Těžkou životní ránu utrpěl, když musel z milovaného hudebního divadla odejít. Bylo to tři roky před důchodem. „Po té výpovědi jsem bohužel ani nic nefilmoval, tak jsem neměl důvod dopoledne někam jít. Celá léta jsem musel být v deset ráno na zkoušce v divadle a najednou jsem koukal do zdi,“ líčil později tu dobu. „Přiznám se, že jsem tenkrát přemýšlel i o tom nejhorším.“ Zachránila ho až nabídka z divadla Semafor, kde hrál až do své smrti.

Miloval pořádek a nesnášel improvizaci

Na jevišti potřeboval řád a přesnost a nesnášel improvizaci. Když některý kolega při představení nebo při natáčení řekl svou větu trochu jinak, než bylo ve scénáři, Effa najednou nevěděl, co odpovědět. A podobně pečlivý a úzkostný byl i ve vztahu ke svému zdraví. Nikdy nevycházel bez šály, aby se nenachladil. Neustále si měřil a sledoval svůj tep a před každým představením si sám ordinoval hodinový odpočinek.

Smrt si ho nakonec našla

V prvním filmu Karla Effy měl natočit smrt své postavy. Effa nesnášející improvizaci se proto vydal do blízkého lesa, aby unikl očím svých kolegů a tam „umírání“ své postavy zkoušel. Opakoval si přitom věty ze scénáře. „Cítil jsem, že mě někdo pozoruje“, vyprávěl později. „Otočím se a stála tam paní v zástěře, asi paní hajná,“ vyprávěl. „Volala: Táto, pojď sem, tady se někdo zbláznil! Přišel hajný a říká: Co tady blázníte? ąJá si tady zkouším umírání. My tady filmujeme. A on povídá: Smrt vám neuteče. Pojďte k nám domů na kafe a vdolky.“ Ale smrt si ho nakonec našla. Karel Effa zemřel po těžké a dlouhé nemoci 11. června 1993.