Někdy je lepší pozdě, než nikdy!

Když nás děti přestěhovaly do domova pro seniory, stal se z mého muže náhle gentleman a veliký romantik.

Svého Tondu jsem si vzala, když mi bylo osmnáct let a on byl na vojně. Nic jsem si v životě neužila, a můj muž taky ne. Museli jsme se brát. Krátce po Jiřince se nám narodila Jituška a po ní Jiříček. Točila jsem se kolem plotny a dětí a neměla čas o sebe dbát.

Tondovy šestatřicetiny byly poslední, které trávil s námi, pak se odstěhoval a rozvedli jsme se. Téměř čtyřicet let jsem ho neviděla. Potkali jsme se až v domově pro seniory, kam mě odklidily moje hodné děti a Tondu jeho o pětadvacet let mladší manželka.

Nemohla jsem uvěřit, že to je opravdu on. Seděl tam s dědky u televize a fandil fotbalu. Šedivý stařík s častým záchvatem kašle. To byly ty cigarety!

Pořád je to fešák

Jeho hlas mě ale nenechal na pochybách. Sedla jsem si ke stolu vedle a dívala se na něho upřeně. Pořád to je pěkný chlap, napadlo mě. Zaregistroval můj pohled, a přidal na hlase. To dělal vždycky, když se mu nějaká ženská líbila, aby se předvedl.

Několikrát na mě vrhl letmý pohled, ve kterém jsem zahlédla typické jiskřičky, kterými mě okouzloval. Najednou se na mě zadíval dlouze a odmlčel se. Bylo mi jasné, že mě poznal… „To nemůže být pravda,“ vyskočil, až mu bolavá kolena hlasitě zachrupala, a široce se na mě zasmál.

Měl krásnou zubní protézu, takovou sexy! „Jsi to opravdu ty, Maruško?“ Zapomněl na svou hůl a hrnul se, aby mě objal. Slzy nám oběma vyhrkly do očí. Najednou byly všechny křivdy pryč. Zlé se propadlo do minulosti a zůstalo jen to dobré.

Celý večer jsme si povídali a drželi se za ruce. Stalo se něco, co jsem ve své věku nečekala. Já se zamilovala do svého bývalého muže a on do mě. Za dva dny se plížil tajně do mého pokoje, a když ho načapali, vylezl za mnou do okna po zahradním žebříku.

Ať se snaží!

Sice ho to stálo málem život, ale tvrdil, že tohle si vždycky přál. Když za mnou přijely o víkendu děti, nemohly uvěřit vlastním očím. Po tolika letech viděly zase tatínka.

Před půl rokem mě Tonda požádal o ruku, já ale dělám drahoty. Jako manželům by nám dali společný pokoj, a já bych přišla o tu nádhernou romantiku. Líbí se mi to tak, jak to je. Jen ať se ten můj dědek za to všechno, co mi udělal, snaží!

Marie (74), Brno

reklama
reklama

Komentáře