Některé lumpárny našim psům s přimhouřením oka tolerujeme. Jsou ale vylomeniny, které promíjet nelze a je třeba je zarazit.
Výcvik a výchova psa je celoživotní záležitost. Je tedy výhradně na vás, abyste naučili psa způsobům chování, které vyhovují vašim potřebám, a vybudovali vzájemný vztah na harmonii a porozumění. Pomáhat si při tom můžete pochvalami nebo tresty. Když už však musíte psa trestat, pak byste měli dodržovat určitá pravidla. Základní pravidlo zní: Psa chvalte nebo trestejte bezprostředně po jeho činu a nikdy jinak.
Správné načasování
Trest by měl být tak důrazný, aby ihned přerušil nežádoucí činnost (chování) psa a odradil jej od dalšího pokračování, ale nesmí vyvolat bolest nebo strach. Musí přijít přesně v okamžiku, kdy pes vykazuje nežádoucí činnost, nebo ještě lépe, když se právě k této činnosti odhodlává. I vteřinové zpoždění trestu už je kontraproduktivní, to znamená, že je spíše ke škodě než k užitku.
Jak správně trestat?
Když mluvíme o trestání, rozhodně nemáme na mysli bití psa nejrůznějšími předměty od vodítka, přes rákosky, až po noviny a papuče, škrcení na stahovacím obojku, vycukání za kůži za krkem, povalení psa na záda a jeho držení na zemi, dokud „nezkrotne“ či „nevykáže podřízenost“, zavírání do tmavého prostoru (koupelny, sklepa) a tak dále. Když je nutné psa usměrnit, měl by majitel postupovat rázně, aby pes jasně poznal, že nejde o hru. Jeho pán by měl používat poměrně omezenou škálu takzvaných zákazových povelů, ze kterých zvíře pozná, že překročilo určitou hranici a že pak následuje trest. Naprosto neúčinné je kárat psa slovy typu: „Tohle už raději nedělej.“ Možné zákazové povely jsou: Ne!, Nesmíš!, Fuj! Pokud chcete psa umravnit verbálně, měli byste volit spíše hlubší tón hlasu, který psovi evokuje vrčení jiného zástupce jeho druhu.
Prevence až na prvním místě
V první řadě je nutné si uvědomit, že důvodem špatného chování často bývá nevědomé tolerování zlozvyků v minulosti (například skákání na lidi, štěkání na jiné psy, ležení na pohovce), tudíž je důležité, snažit se nežádoucímu chování předcházet, a pokud nastane, tak se zaměřit na příčiny, nikoli na projevy a důsledky. Když si pořídíte malého psího chlupáče, měli byste ho naučit rozlišovat správné a nesprávné chování, například pomocí pozitivní motivace, kdy jej za to správné odměňujete. Už totiž samotný fakt, že nedostane odměnu, když například po dlouhém váhání a očuchání všech okolních keříků nakonec přijde na zavolání, je určitou formou trestu. Pes zjistí, že z takového chování nemá žádný užitek a do budoucna by ho tak měl sám opustit. Pokud jsou odstupňované odměny, například slovní pochvala spolu s pamlskem a pohlazením, můžete jako trest postupně ubírat, a tím signalizovat, že je něco špatně.
