Byla talentovaná, a jak sama Hana Zagorová (69) vzpomíná, byla slečinkou bez pokory. Nejdříve onemocněla tuberkulózou a krátce po zaléčení přišla nemoc, která změnila její život. Přišlo dlouhých třicet let života, který se podobal tomu upířímu.

Stále velmi populární zpěvačka Hana Zagorová (69) vyrostla v rodných Petřkovicích na Ostravsku. Tatínek byl stavební inženýr, maminka učitelka a malá Hanička v sobě nezapřela talent a neskutečné množství energie.

Toužila se stát divadelní herečkou a nikoho nepřekvapilo, když její kroky vedly na brněnskou Janáčkovu akademii múzických umění. Dominující však byl zpěv, i když se k němu dostala náhodou. Významně na sebe upozornila v roce 1963 v soutěži Hledáme nové talenty.

V podstatě se svým nástupem do prvního ročníku, se začala i její divadelní kariéra. Byla hojně obsazována do malých rolí ve Státním divadle v Brně. Začala se slibně rozvíjet také spolupráce s ostravským rozhlasem a byly na světě její první nahrávky.

Divadlo však bylo brzy upozaděno, ale tuto specifickou průpravu přenesla do své interpretace písní, čímž dosáhla originálního projevu. Byla velmi sugestivní, čímž se odlišovala od ostatních. Její práce byla honorována a patřila mezi nejbohatší studentky a při její nesobeckosti jí nebylo zatěžko občas udělat na svůj účet večírek.

Některé dny z vystoupení jela rovnou do školy. Její několikaleté vražedné pracovní a studentské tempo s trvalým nedostatkem spánku rozhodně zdraví neprospívalo a i mladý organizmus se potýkal s celkovým oslabením.

Nemoc připomínající upíří život Život ve svižném pracovním tempu vedl k silným bolestem zad, ale když se přidaly vysoké horečky, bylo jasné, že organizmus tento velký nápor prostě nezvládl. Dvacetiletá Hana Zagorová onemocněla tuberkulózou, po jejímž zaléčení náhle propuklo vážné onemocnění krve.

Navštěvovala tehdy třetí ročník na brněnské akademii a život se jí otočil vzhůru nohama Byla ji diagnostikována vzácně se vyskytující paroxysmální hemoglobinurie, za tímto názvem se skrývá nemoc, která může připomínat život upíra.

Jde o to, že se postiženému jedinci rychleji rozpadají červené krvinky, takže jich má trvalý nedostatek. Jedinou udržovací léčbou je podávání krevních transfuzí, které ji byly podávány zhruba každý devátý týden.

Přes třicet let bojovala se zákeřnou nemocí, jejímuž cyklu se musela podřizovat i její vystoupení. Mnohokrát její kolegové vzpomínali, na to, jak z posledních sil vyšla na pódium, kde se rozzářila a byla největším profíkem.

Stanislav Hložek (61) v dokumentu TV Prima zavzpomínal na to, jak mnohé koncerty pro mnohonásobnou slavici končily: „A pak zašla zase do zákulisí a my měli co dělat, aby nám třeba neupadla – absolutně vyčerpaná a vycuclá jako citron.

“ Bojovala s těžkou nemocí, přesto se dokázala s hlavou vztyčenou vzepřít i komunistickému režimu a nejednou byla vyslýchána v neslavně známé Bartolomějské ulici, kde sídlila tehdy státní policie. Krátce před rokem 1989 ji dokonce byla i zastavena činnost z moci úřední.

Nemoc ustoupila Léta se pohybovala mezi životem a smrtí. Kvůli těžké nemoci jí byla odepřena i role matky. Těhotenství se jevilo jako velmi rizikové pro ni i pro dítě. Když nemohla mít vlastní dítě, začala usilovat o adopci, ale složitost a náročnost procesu, který byl opakovaně neúspěšný, ji dovedl k rozhodnutí, že se musí smířit s tím, že role matky jí opravdu nebyla dopřána.

O to více se položila do své práce. Po mnoha letech v roce 2002 si Hana Zagorová vyslechla z úst lékařů velmi dobrou zprávu, nemoc samovolně ustoupila. V roce 1992 se po šesti letech rozvedla s baletním mistrem a tanečníkem Vlastimilem Harapesem (69) a za pár dnů se provdala za slovenského tenoristu Štefana Margitu (59), s nímž je ve šťastném manželství dodnes.

Nikdy o své nemoci nechtěla mluvit, aby ji někdo litoval, ale dnes přiznává: „Tahle nemoc mi hrozně moc vzala, ale i dala.“