Jednoho dne našli mou sestru oběšenou na stromě u lesa. Neměla ale sklony k sebevraždě, její syn je feťák a přítel lotr. Zabil ji jeden z nich.
Na den, kdy mi zavolala zhroucená máma, že se Jana zabila, nikdy nezapomenu. Vzlykala a do toho vykřikovala, jak ji k tomu ti její dva „hajzlové“ dohnali.
Říkala to, co okamžitě přišlo na mysl všem z rodiny. Že nešťastný život už naši Janu udolal a rozhodla se dál nepřihlížet tomu, jak se její syn ničí a také ji možná už dohnaly dluhy.
Máma ho živila
Její syn Petr je totiž ubohá nula, feťák, co nikdy ani pořádně nepracoval. Jediné, čím si kdy vydělával peníze, bylo prodejem drog, za což i několik let seděl ve vězení. Takže když z něj pak vylezl, neuměl nic jiného.
Máma ho samozřejmě živila, a protože si moc přála, aby do drog znovu nespadl, dávala mu peněz, co si jen řekl. Sama chudák vydělávala v továrně minimum a místo toho, aby si alespoň malinko dopřála, všechno cpala do chřtánu Petrovi.
Už samozřejmě zase v drogách jel, jen to „zapomněl“ mámě prozradit. Na druhé straně tu byl další hajzl Marcel, Janin partner. Nedělal, jen seděl doma, ale schovat si celé své dávky jen pro sebe uměl dobře.
„Jsou to moje peníze! Pokud chceš peníze mít, máš je přestat dávat tomu feťákovi!“ řekl jí snadno, když ho požádala o malou výpomoc.
Přišel velký zlom
Když si vzpomenu, jak mi to vyprávěla, vždycky mám husí kůži. Moje setra! Něco málo jsem jí dala já, ale taky moc nemáme. Ani můj muž bohužel v současnosti nepracuje. Pak ale přišla chvíle, kdy Marcel mou „sestru zabil“.
Tedy pokud nemá na svědomí její vraždu přímo, protože i to by mi dávalo smysl. Vrátím se ale ke zlomovému okamžiku. Jeden den se hloupý idiot Marcel hodně opil a bohužel se doma potkal s Petrem, což se často nestávalo.
Hádali se, křičeli na sebe sprostá slova, až Petr prásknul dveřmi se slovy: „Já tady taky nemusím být.“ A odstěhoval si svých pět švestek ke kamarádovi. Jana pak žádala svého přítele o vysvětlení a ten pravil:
„Dyť se na něj podívej na feťáka, zase si strká do rypáku tvoje těžce vydělaný prachy, nech ho, ať si chcípne. Mě každopádně do baráku už nesmí.“ Jana už si nějakou dobu myslela, že syn zase bere, ale chtěla věřit, že ne.
Odstěhovala se za ním
Protože nemohla vyhodit Marcela, byt byl napůl jeho a navíc by jí to jistě „vysvětlil rukama“, rozhodla se bezhlavě, jako matka. Řekla Marcelovi, že svého syna na pospas nenechá a stěhuje se za ním. Vzala si věci a odešla žít do jednoho pokoje v cizím bytě, kde právě přebýval její syn.
Myslela si, že když bude u něj, dokáže mu pomoct. Dokáže pohlídat, aby nefetoval, aby si našel pořádnou práci a aby bylo všechno zase jako dřív. Když byli šťastná a spokojená rodina. Jenže vůbec nic takového se samozřejmě nestalo.
Jana byla jen čím dál udřenější a nešťastnější. Chodila do práce, syna uhlídat nedokázala a „doma“ pak neměla čas si odpočinout, protože byt plný smradu, lahví a bůhví čeho všeho ještě uklízela. Proto Petrovu kamarádovi nevadilo, že tam s nimi je. Služku zadarmo, co kvůli synovi nic nepráskne, kdo ji má, že?
Byla čím dál zadluženější
A navíc ještě služku, co nosí synkovi peníze, aby mu mohla platit dluhy! Jana byla tedy i čím dál víc zadlužená. Ta propast pod ní se prohlubovala. Zoufalství se zvětšovalo. A jejímu synovi i partnerovi to bylo jedno. Ti ji jen ždímali z peněz a síly a nikdy jí ani neřekli hezké slovo.
No a potom jednoho letního dne našli moji sestru Janu pověšenou na stromě v lese. Pravděpodobně šlo o sebevraždu, ale ani vražda nebyla vyloučená. Když nás vyslýchali na policii, řekla jsem jim to samé, co jsem napsala vám do časopisu.
A ještě daleko víc. Nadiktovala jsem jim obsah našich povídání, u kterých Jana plakala, když mi vyprávěla, jak hrozný je její život díky těm dvěma. Řekla jsem policii, že by se sice nikdo nedivil, kdyby spáchala sebevraždu, ale na druhou stranu o její děsivé životní situaci všichni věděli, takže pokud ji někdo zabil, právě s tím mohl počítat.
Zabil ji jeden z nich
Klidně to mohl být její vlastní syn v drogovém rauši, nebo někdo z jeho povedených kamarádíčků, ale vůbec bych nevylučovala ani Marcela. Marcel totiž Janinou smrtí získá druhou polovinu bytu a „klid bez jejího parchanta“, po kterém tak dlouho volal.
A já si osobně myslím, že ji zabil jeden z nich. Myslím, že sama by se nezabila. Ano, měla k tomu hodně důvodů, ale její nejhlavnější by ji při životě udržel. Snaha dostat syna z drog a láska k němu, by jí podle mého názoru v sebevraždě zabránily.
Policie zatím mlčí
Asi kvůli vyšetřování jsme, myslím rodina, nebyli informováni, co je v případu nového. Chápu to, je to logické, kdyby někdo z nás byl vrah, neměl by vědět, jaké informace už policie má. Sestra je ale po smrti už půl roku a nikdo stále nic neví.
Hlavně ale, podle mě, její vrah stále běhá na svobodě. Buď si válí šunky na jejím gauči u televize a pochvaluje si, jak to skvěle vymyslel. Nebo se potácí v rauši, válí se ve špíně a bordelu a možná ani sám neví, že svou mámu zabil on.
Možná si myslí, že to by jen zlý sen. Doufám, že už brzy policie viníka zatkne, a moje ubohá sestra už bude moct odpočívat v pokoji.
Eva M. (56), Ústí nad Labem
