Když se jí v nemocnici zdráhali půjčit zrcátko, pochopila, že je to vážné. S osudem se statečně poprala.

Už ve školce mluvila budoucí hvězda Ordinace v růžové zahradě 2 o herectví. Rodiče to považovali jen za roztomilý dívčí sen. Holčička na něm trvala a přihlásila se na taneční konzervatoř. Přijali ji, ale dlouho se z toho neradovala. Do baletní školy chodila pouhé tři dny.

„První den jsme se my, jedenáctileté holčičky, všechny vážily. Učitelé nám vysvětlovali, že baletky nemohou být tlusté. Vystrašilo mě to, s brekem jsem jela domů, ale až večer, protože vyučování začínalo v osm a končilo až v pět,“ vzpomíná půvabná zrzka.