Můj příběh začal šťastným setkáním a skončil bojem o vlastní samostatnost.
S Richardem jsem se kdysi seznámila v metru. Naše pohledy se střetly, byl mi sympatický a hned se na mě usmál. Když mě oslovil a pozval do kavárny, přijala jsem – i proto, že jsem v té době s nikým nechodila. Dá se říct, že z mé strany to byla láska na první pohled. V necelých třiceti letech už jsem se také hodně rozhlížela po vhodném partnerovi na celý život.
Třetí dítě si vynutil!
Vzali jsme se a do tří let se nám narodili syn a dcera. Po narození dcery se ale atmosféra v rodině začala měnit k horšímu. Richard byl neustále v práci, odjížděl brzy ráno a vracel se pozdě večer. Často pracoval i o víkendech. Všechno se mu muselo podřizovat.
Já jsem si nemohla moc vyskakovat, protože jsem byla na mateřské a nevydělávala jsem peníze. Bydleli jsme v malém bytě, ve kterém jsme do sebe neustále naráželi. Stále jsme se potýkali s finančními problémy. Všechno bylo o to horší, že Richard platil alimenty na své nemanželské dítě, které si „pořídil“ ještě předtím, než jsme se tehdy v metru poznali.
Podřizovala jsem se a nestěžovala si, i když mi vůbec nebylo do smíchu. Děti povyrostly a Richard přišel s tím, že by k nim chtěl dalšího sourozence. Bránila jsem se, ale on si moje těhotenství doslova vynutil. Na interrupci jsem se neodvážila jít. Na svět tak přišel druhý syn. Richard, místo toho, aby mi byl vděčný, plánoval do budoucna ještě další potomky, což mě děsilo.
Myslel jenom na sebe
Místo toho, abych Richarda stále milovala, byl mi čím dál tím nepříjemnější. Začala jsem se ho i bát. Jak se zhoršovala naše finanční situace, byl manžel čím dál víc agresivnější. Stávalo se, že jsem o víkendu ani pořádně z čeho neměla uvařit oběd. Richard si na sebe sice vzal půjčku, ale většinu z ní utratil za nesmyslné věci.
Na moje potřeby nekoukal, přístup k účtu si nechával pouze on. Kdykoliv jsem potřebovala nějaké peníze, jen mě odbyl. O mimořádné výlohy na děti, včetně těch do školy, jsem musela skutečně prosit. Richard byl sobec, který myslel jen na sebe. Doma nikdy nechyběla zásoba piv, ale aby dětem koupil nějakou sladkost, na to už se nevzmohl.
Když mi skončila mateřská dovolená, musela jsem nastoupit do práce, abychom přežili. Bylo to pro mě další těžké období. Ráno jsem vypravila děti do školky a do školy, potom mě čekala delší cesta do práce, kde jsem skoro nestíhala. Odpoledne cesta zpátky, večeře pro děti a pro Richarda. Usínala jsem hned, jak jsem padla do postele.
Změnila jsem svůj život
Ten hrozný každodenní maratón jsem nemohla vydržet dlouho. Vadilo mi, že i moje výplata chodila na manželův účet. Vydělávala jsem peníze, ale Richarda jsem o ně musela prosit. Jednoho dne jsem se skoro zhroutila. S pomocí jedné známé jsem vyhledala sociální odbor a tam mi doporučili, abych od manžela odešla. Naštěstí tam byla velmi schopná paní, která mi zařídila sociální bydlení pro mě i pro děti. Pomohla mi i s tím, abych své vydělané peníze měla skutečně pro sebe. Richard se vztekal, prosil, přemlouval mě, ale já už byla pevně rozhodnutí nekazit si s tím sobcem zbytek života.
Podala jsem žádost o rozvod. Bála jsem se, že si Richard něco vymyslí a bude mě pomlouvat. Vzdal to naštěstí brzy a rozvedli nás hned napoprvé. Po rozvodu se vůbec o naše děti nestaral a musela jsem se soudit i o alimenty. Jsem dnes pyšná na to, že se mi z obou synů a z dcery podařilo vychovat slušné dospělé lidi.
Je mi jasné, že nejsem jediná žena, která se takhle v životě spálila. Ráda bych proto ty, které se ocitly v podobné situaci, ujistila, aby neztrácely víru v lepší život a dokázaly si ho prosadit. A při výběru partnera na celý život by měly dávat pozor, aby je nepotkalo to, co mně!
Martina M. (60), Písek
