Vždy jsem si myslela, že žena musí držet rodinu! A tak ať se dělo, co se dělo, vždy jsem si poradila. Občas jsem nahrazovala i manžela.
S manželem Otou jsme spolu už více než pětatřicet let. Vychovali jsme spolu tři děti, které už vyletěly z rodinného hnízda. Můj muž je hodný chlap, ale nic moc neřeší. A tak jsem se vždy o všechno starala víceméně sama. Věřila jsem ale, že mě má rád a je na mě pyšný. Jaký šok mě čekal, když jsem slyšela, co o mně můj manžel vykládá.
Nic moc neřešil!
Ota byl vždy to, čemu se říká „salámista“! Nic moc neřeší. Navíc má problém s respektem vůči nadřízeným a zodpovědnost také není mezi jeho silnými stránkami, takže o problémy v životě nemá nouzi.
Dnes si uvědomuji, že takový byl, už když jsme se poznali, jenže tenkrát mě to na něm paradoxně právě okouzlovalo. Teprve s příchodem dětí jsem si začala uvědomovat, že tenhle chlap zrovna pevnou životní oporou asi nebude.
Raději jsem dělala všechno sama. Jezdila na velké nákupy a uklízela náš dům. Údržba zahrady také spočívala na mých bedrech. Dokonce i s autem do servisu jsem jezdila výhradně já.
Pomáhat se mu nechtělo
To byla si ta chyba. Měla jsem hned na začátku jasně vymezit hranice. Ota si totiž zvykl na své pohodlí. „Podívej, Oto, takhle to dál nejde! Copak nevidíš, že dělám vše sama? Proč mi vůbec nepomůžeš?“ uhodila jsem na něj jednou večer.
„Ale Jituško, vždyť jsem stále v práci abych vás všechny uživil. Co byste dělali, kdybych se složil a nemohl vás živit?“ odpověděl klidně a já si řekla, že má konečně alespoň zodpovědnost. A tak jsem zase sklapla.
A protože jsme na tom s penězi opravdu nebyli nijak zvlášť dobře, děti už chodily do školky, začala jsem si hledat práci brigádně. Navíc Ota se po onom večeru začal přece jen snažit a občas doma s něčím pomohl.
Vzala jsem si ještě práci
„Domluvila jsem si v bývalé firmě, že jim budu na částečný úvazek vypomáhat, co ty na to?“ vybalila jsem zase jednou večer. Můj muž na to jen spokojeně přikývl, ale nadšení žádné.
Tak jsem začala ke starosti o děti, dům a zahradu ještě pracovat. Byly dny, kdy jsem na sebe neměla vůbec čas. Od rána do večera jsem se nezastavila. Pro mého muže se ale nic nezměnilo.
Když přišel z práce, dostal teplou večeři a večer jsem mu byla po vůli. Je to můj manžel, a tak jsem se podle toho chovala. Časem jsem začala pracovat na plný úvazek, a tak šel rok za rokem. V tom fofru jsem si ani neuvědomovala, jak mi život protéká mezi prsty.
Našel si snad jinou?
Vždy jsem se snažila vypadat k světu a být dobře naladěná. Přesto se Otovo chování ke mně změnilo v době, kdy děti odešly a my si mohli konečně užívat. Najednou mu nic z toho, co dělám, nebylo dost dobré.
Ne tedy, že bych se od něj někdy dočkala nějaké zvláštní pochvaly. „Děje se něco? Nenašel sis náhodou ženskou?“ zkusila jsem odlehčit dusnou atmosféru. Jen po mně šlehl očima. „To určitě!“ a zmizel z místnosti.
Dělal, že mě nezná!
Další den jsme šli na oslavu našeho souseda, dobrého přítele Standy. I když jsem si ten den připadala výjimečně dobře, a myslím si, že mi to i slušelo, můj muž se ode mne na začátku oslavy oddělil a po zbytek večera se bavil se všemi, jen se mnou ne. 7
Když jsem se připojila k rozhovoru, během chvíle se oddělil a přesunul se k jiné skupince! Kolem půlnoci najednou Ota zmizel. Myslela jsem si, že už šel domů, a tak jsem se začala loučit.
Oslavence jsem ale hledala také marně. Ani jeho žena nevěděla, kde je. Najednou jsem ale odkudsi za domem zaslechla hlas svého muže a hlas našeho hostitele.
Soused se do muže obul
„Víš, Stando, já už toho mám doma po krk. S Jitkou je hrozná nuda, vše je stále stejné. Nevím, co dál, uvažuji, že odejdu!“ Polilo mě horko. Hned mě napadlo, že má můj muž fakt ženskou.
Stejný dotaz ale napadl i Standu. „Ty někoho máš?“ zeptal se. „Ne! Kde bych na to vzal sílu!“ odtušil Ota. V tu chvíli se do něj Standa pustil: „Tak co blbneš, ty vole? Všichni ti tu tvoji Jituš závidíme!
Máš tu nejlepší ženskou pod sluncem. Uklízí, peče, vaří, vychovala ti děti, dobře vydělává a ještě je pořád usměvavá. A dám ruku do ohně za to, že tě nikdy nepodvedla. Jestli ji nechceš, já ji beru všema deseti. Moje žena mě podvádí a dělá ze mě vola. A ještě si myslí, že to nevím,“ sjel ho soused.
Zachránil nám manželství
Od té doby se Ota začal chovat úplně jinak. Dokonce mám pocit, jako bychom začínali novou kapitolu našeho vztahu. Byli jsme už na večeři, naplánoval wellness víkend a i doma mi začal najednou pomáhat. Nevím, jak sousedovi dost poděkovat, protože nám bezesporu zachránil
manželství.
Jitka O. (59), Frenštát pod Radhoštěm
