Můj kousek štěstí

Oheň pod Šibeničním vrchem přilákal duchy

Opékali jsme buřty a povídali si déle, než jindy. Najednou odbila na kostelíku půlnoc. Zvedl se vítr, který nás obtáčel a táhl do lesa.

Na chalupu babičky do Českosazského Švýcarska jezdím ráda už od dětství. Tady jsme pod rozhlednou a na hradě Tolštejn prožívali jako děti fantastická dobrodružství. I dnes tu trávím se svými dětmi mnohé dny o prázdninách. Ten kraj je moje srdeční záležitost! Místo to je nádherné, malebné, chaloupka z kulatiny stojí na samotě u lesa, před ní je malý rybníček a v lesích mraky hub, borůvky, maliny a ostružiny tam hodujeme dodnes plnými hrstmi. Po smrti babičky nás všechny vyplatila sestřenice, ke které čas od času jezdíme. Za domem jsme vybudovali ohniště, a u něj během letních večerů vysedáváme Jednou jsme to ale pořádně přehnali. Děti pobíhaly okolo ohně, my popíjeli víno a náš starý dobrý pes Kali spokojeně vychrupoval.

Stal se posedlým

Zlatý retrívr Kali je už sice dnes v psím nebi, ale jeho sláva se bude jistě dlouho nést po celém okolí babiččiny chalupy. Náš impozantní Kali sice vzbuzoval zaslouženou úctu a strach, ale ve skutečnosti to byl největší psí dobrák široko daleko. Bydlel se svými majiteli, sestřenicí a jejím mužem, v nedalekém městě, ale na chalupu pod bývalým Šibeničním vrchem jezdil rád. Byl to inteligentní psí aristokrat, který potvrdil, že ne nadarmo jsou tito psi využíváni k psí terapii. Byl to nesmírně poslušný, přátelský a starostlivý pes pohodář. Ten večer se ale prvně v životě strašlivě naštval... Útočil na vzduch? Pamatuji si na tu zvláštní magickou noc. Seděli jsme u ohně a povídali si. Kali, který pospával, náhle zpozorněl. Varovně štěkl a začal se soustředit na jediné místo v lese. Přesně ve směru bývalé šibenice. Možná nějaké zvíře, říkali jsme si. V tu chvíli se v dálce rozezněly zvony, které odbíjely půlnoc. Náš Kali zneklidněl ještě víc, nespouštěl oči z temného místa v lese, nešťastně kňučel a natahoval slechy. Náhle s výstražným štěknutím vyskočil a postavil se do bojovného střehu.

Vrčel, což se stávalo výjimečně.

Ze směru, kam pes zíral, přivál studený proud větru. Kali se hlasitě rozštěkal, začal poskakovat z místa na místo a chňapat do vzduchu. Sledoval jakýsi letící bod, který kroužil kolem nás. Skočil vždy do prázdna, objekt, který my neviděli, nejspíš chytil a pak jím zuřivě zatřásl. Honili nás po louce Jeho naprosto nepochopitelné chování nás vyděsilo natolik, že jsme vyskočili od ohniště a běželi v panické hrůze do domu. Kali vyrazil s námi. Chvíli nás štěkotem pobízel k běhu, a pak se zase srdnatě vrhnul proti neviditelnému nepříteli a kryl nám záda. Jako by s něčím neviditelným urputně bojoval a snažil se to zastrašit. Až v domě, když za námi zapadl klíč, jsme se shodli na tom, že nás všechny napadla stejná věc. Legendární scéna s duchy na Šibeničním vrchu ve známé pohádce Strakonický dudák. Úspěšně nás děsila celé dětství! Ať už to bylo cokoliv, všem nám tehdy mrazilo v zádech a cítili jsme blízkost velkého nebezpečí. A našemu Kalimu se mrazivý vír, který nás tu půlnoc obtočil, vůbec, ale vůbec nelíbil.

Petra (53), Havlíčkův Brod.

Staňte se členem Premium sekce
(pokud nemáte členství)
(pokud již členství máte)

Nejčtenější články
za poslední
24 hodin    3 dny    týden