Dnes už to vím. Bohužel mnoho let jsem ztratila marným čekáním na to, že se něco změní. Nezměnilo se vůbec nic a mně došla trpělivost.
Soused se na mě lehce pousmál. „Tak a je to.“ Dotáhl poslední vrut a nový zámek ve dveřích byl hotový. „Kdybyste ještě potřebovala nějak pomoc, klidně k nám přijďte. Dáte si s manželkou kafíčko a bude hned líp, uvidíte.“ Dodal ještě a konejšivě mě poplácal po zádech. Bylo jasné, že vycítil moji nejistotu a strach.
Přece jen tak radikální krok jsem sama od sebe ještě donedávna nečekala. Ale už toho mám všeho po krk. Nebudu Frantovi donekonečna tolerovat ty jeho výstřelky. Kdysi jsem ho milovala, ale už to není pravda.
Láska na druhý pohled
Potkali jsme se v zaměstnání. Přišel mi tehdy dost protivný a nafoukaný. On ale o mně hned projevil zájem, jenže já dlouho odolávala. Teprve po půl roce na podnikovém večírku mě doslova okouzlil a já se konečně zamilovala.
Najednou to nebyl ten odtažitý bručoun, ale milý a zábavný chlapík, který dokázal být velmi galantní a vtipný. Začali jsme spolu chodit. Byla jsem jak omámená a dlouho mi trvalo, než jsem pochopila v čem se skrývá tajemství jeho neodolatelnosti.
Za vším hledej alkohol
To, že Franta pije jsem si zprvu vůbec neuvědomovala. Jeho šarm byl po dvou třech pivech vždy neodolatelný. A tak jsem tomu nepřikládala větší význam. Poprvé jsem to jako problém zaznamenala, až když jsme se nastěhovali do společné domácnosti.
Tehdy jsem uviděla jeho alkoholismus poprvé v plné kráse. Už nebyl šarmantní, ani zábavný. Potácel se bytem, něco si mumlal pro sebe a pak tvrdě dopadl na postel a rázem usnul.
Nechtěl o tom mluvit
Když se tato situace opakovala už poněkolikáté, chtěla jsem si o tom s Frantou vážně promluvit. Jenže on si vůbec nemínil připustit, že má nějaký problém a že by s tím měl něco udělat.
Přesto mi slíbil, že pití omezí a bude se chovat slušně. Uvěřila jsem mu a myslela si, že bude vše v pořádku.
Jak na horské dráze
Jenže Franta s pitím nepřestal. Postupně pil prakticky denně. Bez alkoholu byl zádumčivý a nevrlý chlapík. Po dvou, třech skleničkách dokázal bavit všechny kolem a stouplo mu značně sebevědomí.
Když překročil tuto hranici, spadl do depresivní nálady, pletl se mu jazyk a někdy dokázal být i agresivní. Dokud převažovaly ty krásné chvilky, které jsme spolu zažily,nad těmi ošklivými opileckými výjevy, šlo to. Jenže časem se situace stala neovladatelnou.
Léčení nebo rozchod
Dala jsem Frantovi ultimátum. Buď se půjde léčit nebo se rozejdeme. Slíbil, že se léčit bude. Dokonce jsme spolu do léčebny dojeli a další týden tam měl nastoupit. Sbalila jsem mu kufr, dovezla ho před léčebnu.
Rozloučili jsme se. Po třech dnech mi z léčebny volali, kde prý můj partner je, že ještě nenastoupil. Byla jsem v šoku. Kde Franta je? Ukázalo se, že si místo nástupu do léčebny, vzal dovolenou, kterou doslova celou propil na chatě u kamaráda.
Podraz jsem už neodpustila
Cítila jsem se strašně oklamaná. Byl to od Franty podraz, který jsem už nedokázala omluvit. Rozešli jsme se. Franta zprvu neprotestoval, byl si vědom své chyby. Pak se ale začal vracet a prosit a slibovat, že už od teď to bude všechno jinak.
Věděla jsem, že nesmím povolit. Proto jsem také vyměnila zámek od vchodových dveří. Má totiž stále ještě klíče od mého bytu.
Eva J. (51), Prostějov
