Ptáme se tak velice často. Otázkou ale je, zda-li to partner vůbec umí. Jsou totiž lidé, kteří opravdové lásky prostě schopni nejsou. Co s tím?
Lásku v životě potkáme v mnoha podobách. Milujeme své děti, partnery či partnerky, dokonce i domácí mazlíčky. Přesto se najdou i lidé, kteří nejsou schopni žádné lásky, žádného opravdového citu.
Podle odborníků je tento „jev“ viditelnější mnohem častěji, než bychom si mohli představovat a než bychom chtěli. Lidé, kteří nejsou schopni milovat, přitom nemilují ani sami sebe. Bez toho bohužel nemohou milovat ani nikoho dalšího.
Jak je poznáme
Udržení jakéhokoli partnerského vztahu je tak pro ně téměř nemožné. Důvodů, proč tomu tak je, se nabízí celá řada. Mohou vycházet z negativních zážitků z dětství, traumat minulých vztahů, nelásky, nepochopení, nebo dokonce z jejich vlastních osobnostních rysů.
Jak se tito lidé projevují a podle čeho je poznáte? Lidé, kteří nejsou schopni někoho plně milovat, mají tendenci obviňovat z problémů jiné lidi.
Obviňování a velká nezodpovědnost
Proč tomu tak je? Těmto lidem chybí obecně vhled do toho, jak by se mohli na problému vůbec podílet. Jsou velice úzkoprsí a zaměřují se pouze na to, jak jim situace nebo vztah prospívají, nebo naopak v něčem jim brání.
Málokdy udělají chybu ve smyslu, že by nešlo něco tak, jak si naplánují. Mají také omezenou schopnost vidět své chyby v některých situacích či vztazích. A ani je vidět nechtějí.
A pokud je zaznamenají, nikdy je druhým nepřiznají. Často se pak stává, že místo obou stran se na vztahu podílí jen jeden člověk. A to samozřejmě nefunguje.
Hledají výmluvy
Hledání výmluv je dalším znakem těchto lidí. A to jak v současných vztazích, tak i těch budoucích. Poměrně typické jsou pro ně výmluvy typu: Promiň, byl jsem opilý, neber si to osobně. Obvykle se tak nechovám... apod.
Pokud něco nejde poměrně rychle podle jejich představ, snadno se vzdávají. Vůbec nemyslí na druhého. V důsledku toho, že někdo není schopen milovat, rovněž jen zřídkakdy dostatečně komunikuje se svým protějškem.
Pro partnera je pak snad nejvíc bolestivá jejich emocionální odtažitost. Tito lidé odsouvají ze vztahu emoce. Vy tak sice můžete zkusit na vztahu pracovat, jak chcete, ale protějšek se vám bude i přesto vzdalovat.
Sobci závislí na druhých
Já, já, já. To, co chtějí oni sami, je vždy na prvním místě. Bez kompromisů. Jsou to dost velcí sobci. Na druhou stranu jim však až přespříliš záleží na názoru jiných, takže budou věnovat spoustu času tomu, aby se jim zalíbili.
Je tak dost pravděpodobné, že na vaše potřeby a přání ve vztahu nebudou mít jednoduše čas. Přitom lidé neschopní milovat sami sebe i druhé bývají velmi nešťastní. A to hlavně proto, že sami nevědí, kdo vlastně jsou.
Dá se s tím vůbec něco dělat?
Kromě už uvedených důvodů může za neschopností milovat stát tzv. emoční deprivace. Ta často bývá důsledkem nedostatku bezpodmínečné lásky v raném dětství. Lidé, kteří byli v dětství ignorováni, zanedbáváni, nebo dokonce zneužíváni, ve svém emočním vývoji jaksi „zakrněli“.
I proto nemohou udržovat zdravý vztah plný lásky, protože je to nikdo nenaučil. Nemají k tomu dostatečné znalosti. Přesto je možné se z dané situace dostat. Jen je třeba na sobě zapracovat.
Chce to velké odhodlání. Jeho i jeho partnera. Pokud ale takového člověka skutečně milujete a chcete s ním i nadále žít, podpoříte ho v jeho léčbě. Je totiž naděje, že se „uzdraví“.
