Věci, které považujeme za běžné, se před našima očima mohou hrůzostrašně proměnit!
Před lety se v našem městě konala výstavy obrazů jistého nepříliš známého zahraničního malíře. Já, jako kulturně založená žena, jsem na ní nemohla chybět. Na vernisáž jsem nešla, tam bych si malby v tom shluku lidí nevychutnala. Počkala jsem si, až bude v galerii méně lidí.
Za dva dny jsem tam šla znovu
Obrazy toho umělce se mi líbily a současně jsem z nich měla i trochu husí kůži. Jeden z nich mě obzvlášť zarazil. Byl na něm znázorněn nějaký dávný démon. Jeho oči mi připadaly jako živé. Několikrát jsem se k němu vrátila. Ve chvíli, kdy jsem před obrazem stála úplně sama, mi najednou připadalo, že oči démona obživly, a to doslova. Cítila jsem, jak mě pozoruje! Málem jsem omdlela zděšením, když jsem viděla, jak ty namalované oči mrkly. Z galerie jsem toho dne k smrtí vystrašená utekla. Doma jsem si ale říkala, že se mi to jen zdálo. Síla toho obrazu prostě byla tak veliká, až ve mně vyvolala halucinace. Abych se o tom ujistila, zamířila jsem za dva dny na výstavu znovu. Už tam moc lidí nechodilo, takže jsem před obrazem démona opět zanedlouho stála sama. Tentokrát jeho oči zůstaly v klidu, zato na namalované tváři se objevil krutý škleb. A současně jsem zaslechla i tajemné šeptání, o kterém jsem nevěděla, odkud přichází!
Nebyla jsem v tom sama!
Potřetí už jsem se do galerie neodvážila. Výstava skončila a já zkoušela na internetu najít ten obraz nebo cokoliv o onom malíři. Žádné zvláštní informace jsem ale neobjevila. Až v jedné diskusi o malířství jsem objevila v angličtině psaný příspěvek ženy, která u této výstavy v jiné zemi prožila něco podobného. Spojila jsem se s ní přes internet. Popisovala mi skoro stejný zážitek, který v galerii potkal mě. Ani ona si to ale nedokázala vysvětlit. Asi nezjistím, co za tajemnou sílu se v tom obraze ukrývalo a tu malbu démona také už nikdy neuvidím. Do konce života to pro mě zůstane nerozluštěnou záhadou a nejstrašidelnějším zážitkem, jaký jsem kdy měla.
Eva S. (48), Cheb
