Moje chvilka pohody

Pamětní mince má čarovnou moc

Jela jsem s vnučkou zavzpomínat na místa svého dětství. Vnučka tam našla starou pamětní minci.


Byla mi povědomá. Nevím, jak to je vůbec možné, ale jednalo se o minci, kterou jsem kdysi dávno dostala od své babičky, která mi tvrdila, že je kouzelná.


Výlet s vnučkou


Mým největším štěstím je moje vnučka Ilonka. Její matka se jí moc nevěnuje, takže se snažím, aby byla co nejvíc u mě. Často jsme spolu jezdily do lesů, kde jsme sbíraly kameny, na které jsme potom doma společně malovaly. Byla zvědavá, kam jsem si chodila hrát já jako malá. Naplánovala jsem tedy výlet do minulosti. Těšilo mě, že ji zajímá, kde jsem vyrůstala.


Vesnice vypadala jinak


Byla jsem za tento nápad vděčná, protože se mi vybavilo mé krásné dětství. Ukázala jsem vnučce místa, na která ráda vzpomínám. Vesnicí tekl potok, kde jsme jako děti řádily. Vydaly jsme se tedy podél toku. Všechno se mi vybavilo. Ilonka utíkala kousek přede mnou. „Babičko, podívej se, co jsem našla,“ volala na mě a ukazovala mi starou minci.


Pamětní mince


Prohlédla jsem si ji a spráskla ruce. Byla tak specifická, že jsem ji hned poznala. „Ty mi to neuvěříš, ale ta je moje. Tu mi dala kdysi před lety moje babička. Jenže já ji jednoho dne ztratila.“ Vyprávěla jsem vnučce, co mi babička tehdy řekla, když mi ji dávala.


Tvrdila, že mince má tajemnou moc. Pokud ji má někdo s dobrým srdcem, mince mu nadělí peníze. Jako malá jsem tomu věřila, měla jsem ji v peněžence a vždycky druhý den mi přibyly drobné peníze. Dnes vím, že to určitě tajně dělala babička.


Dala si ji do peněženky


Rozhodla jsem se, že minci dám vnučce stejně jako babička kdysi mně. Ilonka si ji dala k sobě do peněženky a doufala, že je mince vážně kouzelná. Měla tam ještě dvě desetikoruny a jednu pětikorunu. Večer jsme sedly na vlak a vracely se domů. Druhý den měla jet vnučka zpět k matce. Ráno mě vzbudil hlasitý jekot. Letěla jsem se podívat, co se děje.


Stal se zázrak


Vnučka seděla nad peněženkou a počítala peníze. „Co se děje?“ zeptala jsem se udiveně. „Babičko, ta mince je vážně mocná. Podívej, přibyly mi další dvě desetikoruny a jedna pětikoruna!“ jásala vesele.


To není možné, vždyť já jsem jí tam nic nedala, přemýšlela jsem v duchu. Zeptala se mě: „Babi, byla jsi to ty, nebo ne?“ Vrtěla jsem hlavou, že ne. Sama jsem z toho byla v šoku.


Opět čarovala?


Odvezla jsem Ilonku k matce. Hned ve dveřích jí vnučka řekla o minci. Snacha jí minci zabavila, že nepatří do dětských rukou. Dala si ji k sobě do peněženky. Snacha je trochu zlá, nemáme se moc v lásce. Vnučka byla smutná.


Za dva dny mi volala, že její matku někdo okradl. Vzal si papírové peníze z peněženky a pak ji zahodil do koše. Ten, kdo peněženku našel, ji přišel vrátit. Mince tam naštěstí zůstala. Myslím si, že mince tímto způsobem snachu vytrestala.


Anna H. (70), západní Čechy


Staňte se členem Premium sekce
(pokud nemáte členství)
(pokud již členství máte)

Nejčtenější články
za poslední
24 hodin    3 dny    týden