Paní, máte za jedna

Návrat do školních lavic mě přinesl nečekaně mnoho radosti, nové kamarády ale také spoustu dost komických situací.

Fronta před místností, kde byla k dostání zlevněná skripta, se táhla pěkně daleko. Nechtěla jsem předbíhat, jen jsem se šla podívat, zda je tam něco, co bych potřebovala. Jenže studenti se přede mnou uctivě rozestupovali.

Došla jsem tak až ke stolku s knihami. Nedalo se nic dělat, některé jsem si vybrala a rychle upalovala pryč z dohledu udivených pohledů. Teprve teď mi totiž došlo, že mě považovali za nějakou profesorku a ne za spolužačku.

Byl to bláznivý nápad

Před rokem jsme jen tak z legrace řešily s kamarádkami nad sklenkou vína prevenci proti tomu ošklivému pánovi Alzheimerovi. Hanka říkala, že je důležité neustále trénovat mozek a učit se něco nového.

„Třeba jít studovat další vysokou.“ Vypadlo ze mě jen tak z legrace. Hanku ta myšlenka zaujala. „Tak jakou fakultu půjdeme studovat?“ Na rozdíl ode mne ale myslela univerzitu třetího věku. Já však měla svůj tajný sen.

Kdysi dávno jsem chtěla vedle zvolené vysoké školy studovat ještě literaturu a nějaké jazyky na filosofické fakultě. Bohužel ve víru života na to nebyl nikdy čas. Až teď.

Den otevřených dveří

Seděla jsem v posluchárně a pečlivě si zapisovala podmínky k přijímačkám ke studiu. Kolem mě seděli většinou maturanti nebo jen o něco starší absolventi už nějaké jiné vysoké školy.

Nenechala jsem se tím znervóznit. Najednou mě ovanuly dávné vzpomínky na studentská léta a já se ocitla čtyřicet let zpátky. Pro jistotu jsem se ale šla zeptat vedoucího katedry, jestli taková bába jako já, může vůbec podat přihlášku ke studiu. Pobaveně se na mě podíval a klidně řekl. „Proč ne?“

Za A či-li za jedna

Přijímací zkoušky jsem udělala, ale nikdy nezapomenu na svou první zkoušku po tolika letech. Byla jsem tak nervózní, že jsem se málem ani nedokázala pořádně podepsat. Pak jsem nějakou dobu odpovídala na dotazy profesora, který se na mě neustále povzbudivě usmíval.

A pak jsem jako v tranzu slyšela za A. Chvíli mi trvalo, než jsem pochopila, že mám za jedna! Tak takhle pěknou známku jsem nemívala před lety tak často.

Ivana P. (60), Hradec Králové

reklama
reklama