Pavel se narodil v Havlíčkově Brodě. Jeho tatínek Jaroslav vyrůstal s českými rodiči v Rusku. Zpátky do vlasti se všichni vrátili až v roce 1921. Otec zpočátku pracoval na stavbě, ale v roce 1928 si dokončil studia jako inženýr – odborník na stavbu lihovarů a později se stal profesorem na hospodářské škole.
Když se setkal po osvobození se sovětským důstojníkem Kravčenkem (†60) rozprávěli o osudu a životě v SSSR. Rozhovorům naslouchal i malý Pavel a v té době se dozvěděl o Katyni a dalších stalinských zločinech. Už v devíti letech se tak stal odpůrcem jakéhokoli útlaku a násilí. Po měšťance se vyučil nástrojařem, poté přešel na strojní průmyslovku do Teplic, aby si dodělal maturitu. Jenže těsně před zkouškami ho ze školy vyhodili z mravnostních důvodů. Tenkrát chodil s Mirkou Hanzlíkovou, která s ním otěhotněla. Pavel si svou dívku vzal a když mu bylo 19 let narodila se jim dcera. Pak narukoval na vojnu a s Mirkou se rozvedl. Po vojně se začal motat kolem divadla a seznámil se s Františkem Vláčilem (†74) a řadou jiných lidí od kumštu. V Teplicích začínal jako statista v operetě a pokračoval jako elév v Šumperku, v Klatovech a Pardubicích. Mezitím se čtyřikrát za sebou pokoušel dostat na DAMU. Ale marně. Nakonec mu Vlasta Fabianová (†78) prozradila, že s jeho kádrovým profilem ho na DAMU stejně nepřijmou. „Hrajte a hrajte, když už máte tu možnost,“ řekla mu.
