Pavouček nad krbem střežil naše rodinné štěstí

Většina lidí se pavouků zoufale bojí a ztropí hysterický výstup, pokud nějakého uvidí. Něco takového bylo v naší rodině přísně zakázáno.

V naší rodině sehrával pavouk roli, jakou hrály ve starém Egyptě kobry – byl strážcem krbu, rodinného štěstí a pohody, dobrých mezilidských vztahů a chránil před zlem. To všechno nám dětem babička pečlivě vysvětlovala, když jsme se dožadovaly odstranění nějakého z těchto posvátných tvorů. Proto je pavouk v mém bytě vždy vítaný a nedotknutelný. Jeden zvlášť pěkný se zabydlel u stropu nad mým pracovním stolem, říkala jsem mu Merlin a zvykl si na mě tolik, že se mi pravidelně spouštěl až nad rameno, jako by kontroloval, co píšu. Nikdy to neudělal, když byly doma děti, jedině když jsem osaměla. Dělal to tak dlouho, až se mu výlet od stropu ke mně stal osudným. Moje kočka – kočky totiž bdí, i když se tváří že spí – se uprostřed zdánlivého spánku vymrštila a jedním mohutným, přesně mířeným skokem Merlina spolkla. Tehdy jsem tradici poručila. Říkala jsem si, že to je beztak jen taková pověra.

Smůla se na nás přilepila

Hned dva dny poté se ale začaly dít věci, které jsou dodnes nad rámec mého myšlení. A to jsem záhadám hodně nakloněna! Všechno začalo tím, že mi praskly čtyři žárovky během dvou dní. Třetí den se to rozjelo na plno! Někdo mi utrhl stěrač u auta, v práci jsem zmatkovala a dělala chybu za chybou. A do toho všeho mi zavolala učitelka, že se dcera při tělocviku ošklivě zranila. Už jen ten syn zbývá! Říkala jsem si. A tím jsem si to přivolala. S utrženým stěračem jsem vyrazila do školy i pro něj. Ztratil se mu batoh i boty. Během krátké cesty městem mě dvakrát stavěla policie a doma mě čekalo další překvapení. Vytopila jsem sousedy.

Krutá msta za pavouka?

Rodina se shodla okamžitě: „To je pomsta za Merlina! Musíš si pořídit ochránce jiného!“ Ještě ten den večer se mi doma vystřídalo několik příbuzných, každý nesl v krabičce nového domácího mazlíčka. Co si s tím množstvím pavouků počnu? Říkala jsem si. A navíc jsem stále ještě nemohla uvěřit, že by se pavoukem cokoliv změnilo. Nicméně jsem exempláře rozmístila po bytě. A čekala, jak se budou věci vyvíjet. Nevím, jestli to tehdy byla náhoda, ale od té chvíle zase zavládl v mé rodině klid a pohoda. Od té doby si raději dávám na své pavoučky větší pozor. Tato naše rodinná tradice pokračuje i u mých dětí, kteří už také mají své rodiny.

Zuzana (53), Teplice v Čechách.

reklama
reklama

Komentáře