Komplikované dětství herečky Aleny Mihulové (54) předznamenalo její budoucí nelehkou životní dráhu.

Už od dvou let prý žila po internátech, protože její maminka pracovala na dráze v turnusových službách a otec péči o dítě nezvládal. Velmi rád se totiž napil, a tak buď nebyl doma, nebo neměl náladu na dětské skotačení.

Hluboko v podvědomí ukrývá smutek

Naštěstí děti většinou nepříjemné věci vytěsní, proto má herečka na svého tatínka docela pěkné vzpomínky. Bohužel na něj nebylo spolehnutí, takže malá Alena trávila většinu svého ranného života mimo domov v celotýdenních jeslích, školce nebo i základní škole.

Takže byla typicky víkendové dítě, o sobotě a neděli doma rozmazlované. V té době by prý udělala cokoli, aby po víkendu nemusela zpátky na internát. Podrobnosti z toho období si prý už moc nevybavuje, jediné, co zůstává, je hluboko v podvědomí zasunutý smutek.

Byl to prý vzteklý dědek

Poprvé Mihulová zazářila ve slavném filmu Sestřičky, který měl premiéru v roce 1984. Mezi dlouhonohými blondýnkami si tmavovlasá dívka, která do té doby hrála jen amatérsky divadlo, připadala jako nezvaný host.

Pak se na ni prý podíval jeden člověk ze štábu a zavolal: „Ta malá, černá, pojďte sem.“ Když se začalo točit, Alena téměř nevěděla, co si s tou rolí vůbec počne.

Režiséra Karla Kachyňu (†79) to prý tak rozběsnilo, že chtěl nešťastnou Mihulovou zabít. Naštěstí ji herečka Pavlína Mourková (54) uklidňovala, ať si z toho dědka nic nedělá, že prý je takhle vzteklý pořád.

Svou lásku tajili deset let

Protože Kachyňa brzy pochopil, že křikem s Alenou nic nezmůže, začal na ni být při natáčení raději hodný. A to dokonce tak, že se do něj Mihulová zamilovala. Nevadilo jí, že byl o čtyřicet jedna let starší než ona.

Zpočátku ten rozdíl snad ani nevnímala. Věděla jen, že se zbláznila do sympatického chlapa. Až okolí ji začalo upozorňovat na věkovou nerovnováhu v jejich vztahu, a tak ho deset let raději tajili.

Alena to špatně nesla, byla to pro ni velmi těžká doba. Jak sama řekla, je dost emotivní člověk, kdežto Karel byl proti ní vlastně suchar.

Manželkou v dobrém i zlém

A tak se rozcházeli a zase scházeli, občas Alena ztropila nějakou scénu. Dokonce se tři čtvrtě roku nevídali a Mihulová zkoušela navázat vztah s někým jiným. Nakonec ale pochopila, že Karel zkrátka neměl konkurenci a že je pro ni ten pravý.

V tu chvíli se musela rozhodnout, zda si ho vezme nebo se s ním rozejde anebo se zblázní. Mihulová zvolila tu první možnost. Jenže Kachyňa si přál, aby byla svatba, teprve tehdy, až Alena otěhotní.

Měl totiž oprávněné obavy, že jeho mladá milenka bude toužit po dítěti a že by mu pak mohla utéct s někým jiným. Když Alena přišla do jiného stavu, bylo jí dvacet osm let a Kachyňovi téměř sedmdesát. Když se v roce 1995 vzali, stala se jeho manželkou v dobrém i zlém.

Dcera jako narozeninový dárek

Šťastným rodičům se v roce 1995 narodila dcera Karolína (24). „Dceru jsem mu dala k sedmdesátinám,“ vzpomínala později Mihulová. Herečka a režisér spolu dohromady strávili nádherných dvacet let.

I když byli oba tak rozdílní, soužití jim překvapivě klapalo. Bydleli v krásně zrenovované márnici blízko Pražského hradu a radovali se z malé dcerky. Pak ale nečekaně udeřila zákeřná nemoc, která je stále obestřena tajemstvím. Mihulová totiž dosud nikomu neřekla, jakou měl režisér vlastně diagnózu.

Z manželky se stala ošetřovatelkou

Už na začátku jejich vztahu musela herečka vědět, že to nejspíš špatně dopadne. Přesto však netušila, že konec bude takhle trpký. Brzy se z ní stala pečovatelka a zdravotní sestra zároveň. To by snad ještě unesla, jenže choroba změnila Karlovi povahu, a s tím se nedokázala vyrovnat.

Postupně se totiž z uznávaného a šarmantního režiséra stal bezmocný, umírající muž, rozzlobený na celý svět. Peklo, při kterém si Alena skutečně sáhla na dno, trvalo celé dva roky. Přesto vše kvůli své lásce k manželovi vydržela.

Vydržela s ním až do hořkého konce

Slíbila totiž svému manželovi, že s ním bude až do poslední chvíle, a slib dodržela. Později si uvědomila, že kdyby to vzdala, nedokázala by se sebou dál žít. Když Kachyňa zemřel, Alena se zhroutila.

Bylo jí teprve devětatřicet let, musela dospět a moc to nešlo. Později jí terapeutka řekla, že měla zpřeházené životní etapy. Jako malá se na internátech musela chovat dospěle, dětství si mohla dovolit až v manželství s Kachyňou.

Úlevu hledala bohužel v alkoholu. Snažila se jím přehlušit následné deprese. Se svým milovaným mužem sice byla, když umíral, zaplatila však za to krutou daň. Stala se z ní alkoholička. Byla bez práce, v depresích a závislá.

Bojovala se svou závislostí

Neustále se utápěla ve smutku, když vzpomínala na společné chvíle s Karlem. Postrádala jeho objetí a pohlazení, společné vaření i večery u televize. Jednoho dne už ani nebyla schopná vstát z postele.

Stala se vděčným soustem pro média. Když pochopila, že nastoupila velmi sebezničující cestu, odhodlala se k léčení. O své závislosti neváhala hovořit veřejně a dala tím naději ostatním, kteří s ní teprve bojují.

Dnes je zase vyrovnaná. Alena se totiž naučila žít bez pití a vrátila se do práce. Jen na lásku zatím štěstí neměla a žije s dcerou a její přítelkyní.

Návrat na scénu

Úspěch přišel v roce 2015, když měl premiéru film Domácí péče, v němž hrála hlavní roli. Ženu, které až když onemocněla, došlo, že pro starost o rodinu zapomněla na sebe. Herečka zde cítila podobnost s vlastním životem.