S manželem jsme žili už léta sami. Nikdy nás nenapadlo, jak smutný vedeme život, kdyby nebylo malého ptáčka, který náš byt rozveselil.
V naší rodině jsme nikdy neměli žádného domácího mazlíčka. Maminka zvířata nemusela, dá se dokonce říct, že je nesnášela, tak jsme měly jako děti smůlu.Nikdy jsme nepoznaly, co to je mít doma nějakého veselého chlupáče nebo aspoň malé rybky v akváriu, které neštěkají, nelínají, nelezou po bytě. Čas šel a já dospěla, našla si partnera pro život a toho si vzala.I když spolu žijeme už léta, ještě jsme si žádné dítě nepořídili. Nějak nám na to při naší práci nezbyl čas a hlavně nám schází odvaha. Jestli bychom se o dítě dokázali dobře postarat. Trochu se bojím, zda k takovému závažnému kroku najdeme někdy vůbec odvahu.Žilo se nám hezky, netrpíme nouzí, můžeme si dopřávat pěkné věci i exotickou dovolenou. Až do nedávna jsme netušili, jak je náš život ve skutečnosti smutný. ,Došlo nám to až ve chvíli, kdy zemřel můj dědeček.
.. Dárek pro babičku
Aby babičce nebylo smutno po zemřelém dědečkovi Karlovi, s nímž žila 70 let, koupili jsme jí anduláčka. Dostal jméno Karlíček. Devadesátiletá babička ale musela být krátce nato hospitalizována v nemocnici, a tak jsme se Karlíčka ujali.Postupem času však začal být velmi smutný. Chyběl mu kamarád. A ačkoli jsme předtím žádného domácího mazlíčka neměli, pořídili jsme si ještě krásnou slečnu andulku. V ten okamžik se Karlíček změnil k nepoznání.Nadšeně cupital kolem malé krasavice Pepinky, krmil ji zrnky prosa... Stali se nerozlučným párečkem. Pro nás byl ale stále na prvním místě Karlíček. Byl to úžasně bystrý a chytrý ptáček, sympaťák, opravdová osobnost.Pepinka byla proti němu o poznání hloupější, nechápavější, neochočila se tak jako on... Uplynul ale sotva měsíc, a náš milovaný Karlíček zemřel na vrozenou vadu srdíčka a zůstala nám jen jeho kamarádka. Litovali jsme, že jsme přišli právě o Karlíčka a zůstala nám ta druhá andulka, která nebyla zdaleka tak jedinečná.Navíc jsme se báli, jestli se neutrápí samotou. Pepina ale překvapila. Se ztrátou svého parťáka se nakonec statečně vyrovnala a po pár měsících se z ní stala neuvěřitelně šikovná andulčí holčička, která nás vítá, když přijdeme domů, naučila se přistávat na ruku a spoustu dalších kousků.Je s ní velká legrace a za žádnou jinou bychom ji už nevyměnili. Navíc v našem bytě teď už nikdy není smutno. Dnes děkujeme osudu, že nám tak klikatou cestou přihrál toho nejmilejšího domácího mazlíčka.
Eliška (36), Praha .
