Jeho otec Petr byl synem carského plukovníka a v revolučním roce 1917 mu bylo osm. Před Stalinem ho zachránil velitel kadetní školy, když všechny studenty poslal lodí do Evropy. Vylodili se v Jugoslávii, kde se vyučil knihařem. Ve dvacátých letech pak odešel do Československa, kde požádal o občanství. V Příbrami vystudoval vysokou školu hutnickou a stal se inženýrem. Pak se zamiloval. Do pokladní místního kina, kam hrozně rád chodil. Mladou dívku si vzal a měl s ní jediného syna Petra (80). Po válce v roce 1945, to bylo malému Petrovi sedm let, tatínek z obavy, že ho rudoarmějci odtáhnou do gulagu, odešel do ciziny. Zachránil si tím život, neboť většinu jeho přátel z exilu už nikdo nikdy nespatřil. Maminka následovat otce nechtěla, a tak Petr vyrůstal jako jedináček jenom s ní. Od otce už nikdy žádnou zprávu nedostali a maminka se obětovala synovi. Nikdy se už nevdala a ani s nikým nežila. Petr už jako dítě hrál ochotnické divadlo v Osvětové besedě a zajímal se o historii, zejména pak o 2. světovou válku. Ještě na gymnáziu s velkým zaujetím přečetl například dvoudílnou knihu Norimberský proces.