Celý život se Petr Novotný (72) bojí, že se stane neštěstí a on zůstane sám. Jednu ze svých dcer dokonce pojmenoval po zesnulé sestře Soničce.

Ve škole byl třídním šaškem, Jak také jinak. „Vyrůstal jsem v harmonické rodině,“ vzpomíná. Nerad se učil, rodiče to prý vysloveně ničilo.

Sám se diví, že udělal maturitu, ze dvou předmětů měl dokonce jedničku. Vysokou školu – studoval filozofii a češtinu – však nedokončil. Má-li vyjmenovat své špatné vlastnosti, řekne: „Jsem ješitný, nerad prohrávám.