Hudba nám většinou přináší potěšení. Někdy jsou s ní ale spojené i pocity, při kterých běží mráz po zádech.
Pamatuji si na tu chvíli úplně přesně. Měla jsem doma puštěné rádio a hráli pro mě neznámou písničku. Byla jsem zabraná do úklidu, když v tom zničehonic praskla váza, kterou jsem kdysi dostala od tety. Vůbec jsem nevěděla, jak se to mohlo stát, ale střepy ležely všude kolem.
Stalo se to znovu
Hodinu poté mi zavolal strýc a rozechvělým hlasem mi oznámil, že teta měla dnes odpoledne infarkt, kterému podlehla. Sdělil mi rovněž, v kolik hodin se to stalo. Hned jsem si uvědomila jednu věc. Jednalo se totiž o přesný čas, kdy praskla ta váza. Mrazilo mě z té podivné náhody, ale stále jsem ji brala jen jako shodu okolností.
Po dvou týdnech jsem onu písničku z rádia zaslechla znovu a vybavilo se mi, co se během jejího vysílání stalo. Byla jsem tehdy s kolegyněmi v kanceláři. Přemýšlela jsem, zda jim mám povědět o tom podivném jevu, když vešla vedoucí a tvářila se zničeně. Dozvěděly jsme se, že před hodinou zemřela jedna naše spolupracovnice staršího věku. Na ulici jí zradilo srdce.
Nevyhnula jsem se tomu
Ta souvislost mezi onou písničkou a dvěma náhlými úmrtími mi připadala děsivá. Snažila jsem se sama sobě domlouvat, ať nejsem zbytečně pověrčivá. Rádio jsem se raději už snažila neposlouchat.
Ani to mi nepomohlo od třetího setkání s písní, která přinášela smrt. Bratr mě vezl autem na návštěvu k naší sestře a měl puštěné rádio. Jakmile se ozvala ona píseň, požádala jsem bratra, aby rádio vypnul.
Na nic se neptal a udělal to. Po pěti minutách jsme museli zpomalit a pak skoro krokem projet kolem velmi ošklivé autonehody. Stály u ní hned dva pohřební vozy. Byla jsem z toho v šoku, ale bratrovi jsem nechtěla nic vysvětlovat. Stačilo, že si myslí, jak moc na mě zapůsobila ta havárie. Dodnes se rádiu vyhýbám a tu píseň už jsem neslyšela. Vím, která to je, ale raději si to nechám pro sebe.
Jiřina B. (62), Havířov
