Jedna z nejvýraznějších postav nekonečného českého seriálu Ulice JAROSLAVA OBERMAIEROVÁ (74) se rozpovídala o svém patnáctiletém působení v seriálu. Jakou změnu podstoupí?
Patří mezi stálice Ulice a bez její Vilmy Nyklové už by seriál nebyl zkrátka stejný. Čas ale neúprosně letí a 15 let už je poměrně hodně dlouhá doba.
A jak se říká, každá legrace musí jednou skončit. Jak to tak ale vypadá, diváci se s tímto faktem nehodlají ani trochu smířit.
Jaroslava Obermaierová (74), hvězda reklamy sesterského časopisu Můj čas na kafíčko, má mít ale jasno a celkem vážně má o odchodu uvažovat. Co za tím opravdu stojí?
Musí se postarat o syna
Herečka sice moc dobře ví, že Ulice je zlatý důl, díky kterému může zaplatit všechno to, co potřebuje. Stále je tu ale ještě její milovaný syn Jaroušek (39), jenž má problémy s dýcháním.
Je tedy jasné, že její jediný potomek bude mít vždy přednost před vším. Jaroslava sice patří k našim nejlepším herečkám, kdyby ale nebyl důvod, sama by takovou bohatou kariéru jistě jen tak neukončila. Nebo snad ano?
Má ráda svůj klid a prostor
Jako herečka se neustále musí pohybovat mezi lidmi, což je někdy až psychicky náročné a člověk může spadnout do tzv. společenské únavy.
A zdá se, že právě s tím bojuje i Obermaierová. „Ráda jedu na chalupu, tady je klid,“ znějí její slova. Vzhledem k jejímu věku je to ale více než pochopitelné.
Nic jí tam nechybí, krásně si odpočine, může chodit na milované houby, je pořád v přírodě a na čerstvém vzduchu. To se s rušnou a prašnou Prahou nedá ani trochu srovnávat. Když ale sekne s herectvím, kdo bude prodávat v pekárně U Nyklů?
Zdraví moc neslouží
Nikdo z nás nemládne a věčně fit být také nemůžeme. O tom by herečka mohla vyprávět hodiny. Už pár let se totiž nemůže zbavit velkých bolestí, které přišly po několika úrazech.
Momentálně ji má nejvíc ze všeho trápit bolest nohou. A není ani trochu divu. Vždyť na place musí prostát dlouhé hodiny, což jí ani trochu neprospívá.
Radost jí dělá alespoň pes
To, že si herečka nedávno pořídila čtyřnohého parťáka, není žádným tajemstvím. A malý Vašík, jak psíka nakonec pojmenovala, jí zase vlil alespoň trošku krve do žil.
S ním totiž může podnikat túry, dělá jí společnost i na zahradě. Původ-ně sice chtěla, aby měl přesně takový efekt psík na jejího syna, nakonec je ale jistě ráda, že na všechno není tak sama a má alespoň nějaký koníček.
Co bude nakonec dělat?
Je tak jen na ní, jak se nakonec rozhodne. V minulosti si hodně stěžovala na finance. Je ale jasné, že tak špatně na tom jistě nebude.
I když odejde, stále bude brát důchod, a když si čas od času zahraje nějakou epizodní roličku, měli by to všechno bez problémů zvládat.
Teď jde jen o to, zda paní Jarce nakonec herectví přece jenom nebude chybět. Možná ji přílišný klid nakonec omrzí. Přece jen mezi kolegy se necítí osamělá a má si aspoň s kým popovídat