Rozhodně bych to, co se mi děje, nepřežila, kdybych byla pesimistka. Tuto větu lze zároveň považovat za životní krédo Venduly Pizingerové (48). Prožila krásné dětství v idylických Černošicích u Prahy, kudy teče Berounka.
„Můj holčičí pokoj byl dvakrát dva metry čtvereční, měl růžový koberec a vešla se do něho jen postel a toaletka,“ vzpomíná. Nejkrásnější na šestipokojové vile z roku 1938 byl výhled na řeku a na jez.
Jako malá holka chodila chytat ryby a posílala po hladině lodičky. Bylo to moc hezké, ráda na to vzpomíná. Před nedávnem rodinný dům prodala a vždy, když jede kolem, cítí smutek a nostalgii. „Možná jsme dřív mívali víc času radovat se z maličkostí.
