Kdo z nás by nechtěl alespoň trochu omládnout? Někdo to zkouší i pomocí kouzel, ale hodně riskuje!
Jeden z hlavních rozdílů mezi mnou a sestřenicí Karolínou byl ten, že já jsem byla prakticky uvažující člověk a ona věčný snílek. Neustále se vrhala do nových dobrodružství. Mně v životě stačilo jediné manželství, ve kterém jsem byla spokojená.
Karolína se třikrát vdala a třikrát rozvedla – proč, to snad přesně nevěděla ani ona sama. Její zvídavost ji přivedla i k různým okultním praktikám a pokusům. Brala jsem to s nadhledem, nevěřila jsem, že by něco podobného mohlo v reálném životě fungovat.
Vůbec jsem tomu nevěřila
Vídaly jsme se s Karolínou dost často, bydlela pár ulic ode mě. Navštěvovala jsem ji u ní, protože když přišla k nám, vždycky způsobila nevítaný rozruch. Někdy jsme spolu zašli i na víno nebo na kávu do našeho oblíbeného podniku. Jednoho dne mi tam Karolína řekla, že má v plánu něco fantastického.
Pochlubila se mi, že našla metodu, která její tělo omladí možná až o deset let. Jednalo se o seanci u jedné tajemné čarodějky; ta prý je obdařena schopnostmi probouzet v těle novou energii a oživit jeho buňky. Nedala jsem nijak najevo, že mi to připadá spíše směšné. Stejně bych to bývala Karolíně nerozmluvila.
V duchu jsem si myslela, že se jedná o nějaký obvyklý podvod, kterým se z důvěřivých lidí tahají peníze. Přesvědčila mě o tom i částka, kterou měla sestřenice za onu seanci zaplatit. Připravovala jsem se na to, jak bude po neúspěšném pokusu omládnout Karolína nakonec zklamaná.
Čekala jsem, až se ozve sama
Datum seance se pomalu blížilo a Karolína mi každý den volala nebo psala textové zprávy. Vnímala jsem, jak je z té nezvyklé možnosti vzrušená a jak se na to setkání s čarodějkou těší. Den předtím, než se měl onen zážitek konat, mi Karolína volala snad každou hodinu. Už mi to i docela vadilo, ale snažila jsem se být trpělivá.
Přesto jsem se sama neubránila určitému napětí, když onen den a hodina nastaly. Byla jsem zvědavá, s jakými dojmy se Karolína vrátí. Volala mi asi čtvrt hodiny poté, co seance skončila. Všechno prý proběhlo podle těch nejkrásnějších představ a účinky se brzy projeví. Sestřenice zažertovala, že ji při příštím setkání možná ani nepoznám.
Netušila, jak bolestnou pravdu vyslovila, i když ta slova myslela samozřejmě jinak. Měly jsme se sejít druhý den, ale Karolína mi nebrala telefon. Byl to docela nezvyk, předtím jsme spolu mluvily několikrát za den a nyní se sestřenice úplně odmlčela. Nechtěla jsem se vnucovat, tak jsem čekala, až se Karolína sama ozve.
Mělo to zničující následky!
Trvalo to další dva dny, než mi sestřenice zavolala. Už jsem se o ni tou dobou skoro začínala bát. Současně jsem si ale myslela, že možná marně čeká na omlazující účinky a je jí hloupé přiznat, že se nechala napálit.
V telefonu zněl hlas sestřenice dost divně a zničeně. Zvala mě k sobě domů. Vydala jsem se tam hned. Když mi Karolína přišla otevřít, málem jsem se neubránila výkřiku.
Viděla jsem z ní jenom oči, tvář měla úplně zahalenou omotaným šátkem. Až když jsem vešla dovnitř, tak si sestřenice šátek sundala a já jsem tentokrát už vykřikla doopravdy. Pohled na tu tvář byl děsivý. Pokud měla Karolína omládnout o deset let, výsledek byl naprosto opačný. Vypadalo to, jako by naopak o dvacet let zestárla.
Po vrásčité tváři jí tekly slzy. Nevěděla, jestli vůbec bude mít někdy odvahu vyjít mezi lidi. Čarodějka, které zaplatila velké peníze, zmizela a nebyla k nalezení. Připadalo mi to všechno strašné a neuvěřitelné, ale tvář sestřenice mluvila za vše. Karolína na všechno nakonec tvrdě doplatila.
Odstěhovala se na druhý konec republiky, kde lidé nevěděli, jak vypadala předtím. Zůstala už sama a postupně ukončila kontakt na dálku i se mnou, takže dnes nevím, co s ní je.
Monika L., (57), Pardubice
