Vyvolávání duchů patří mezi záležitosti, kterým moc lidí nevěří. Asi proto, že se nikdy nesnažili přesvědčit.
Můj otec byl celkem autoritářská osobnost – jak se říká, přísný, ale spravedlivý. Až zpětně jsem ocenila, kolik toho pro rodinu udělal, a to nejen pro matku, mě a další tři sourozence, ale i pro ostatní příbuzné. Nikdy se nestalo, že by odmítl někomu pomoci. Ve většině věcí ale trval na tom, aby se věci odvíjely po jeho způsobu. Vážila jsem si jeho schopnosti urovnávat spory, někdy za cenu tvrdé ruky, ale nikdy tak, aby se někomu skutečně ublížilo.
Opustili nás krátce po sobě
Byli jsme početná rodina, takže konfliktům jsme se nevyhnuli, ale celkem vzato jsme se přes všechna úskalí a problémy vždy brzy dostali. Jak já, tak moji tři bratři – Radim, Vašek a Zbyněk - jsme si postupně našli životní partnery. Otec se smířil i s tím, že můj nejstarší bratr je zaměřen na stejné pohlaví a přijal do rodiny i Zbyňkova partnera. Vyrostli jsme v poměrně velkém rodinném domě na venkově. Zůstala jsem v něm nakonec jen já s rodinou, moji bratři se buď přiženili jinam nebo si postavili svůj vlastní dům. Během jediného roku nás pak postihly dvě velké ztráty. Nejprve zemřela matka. Celý život byla zdravá a smrt si pro ni přišla náhle a nečekaně v podobě mozkové mrtvice. Byla bohužel v době, kdy k úmrtí došlo, v domě sama. Doktoři nás ale ujistili, že i kdyby s ní býval někdo byl, nedalo by se ničemu zabránit. Otec byl z matčiny smrti velmi zdrcený. Viděli jsme, jaká se s ním stala změna. Jako by život odešel i z něho. Opustil nás pět měsíců po pohřbu maminky. Oficiální příčinou smrti bylo selhání srdce, ale my jsme věděli, že se utrápil.
Dokument nebyl k nalezení
Nedlouho po tom, co jsme přišli o oba rodiče, odkoupil vedlejší, dosud nezastavěné pozemky nový majitel. Do mého, do té doby poklidného venkovského života tím vstoupily problémy. Jednalo se o bohatého člověka z města, na první pohled nesympatického a jak se ukázalo, také bezohledného. Začal si dokonce nárokovat část naší zahrady, s tím, že patřila bývalému majiteli sousedních pozemků a my ji využíváme neoprávněně. Věděla jsem, že nemá pravdu, kdysi jsem sama na vlastní oči viděla podrobnou kupní smlouvu, když si rodiče dům pořizovali. Pamatovala jsem si dokonce, že jsem ji zahlédla i při projednávání pozůstalosti. Jenže teď, když jsem smlouvu potřebovala, nemohla jsem ji doma najít. Obvolala jsem všechny tři bratry, ale neměl ji ani jeden z nich. Vypadalo to, že budeme mít vážný problém, alespoň z právního hlediska.
Byl to nápad mojí švagrové
Moji sourozenci přijeli následující víkend. S Vaškem přijela i jeho manželka Klára, o níž jsem věděla, že se zabývá různými nadpřirozenými věcmi. Právě ta přišla s nápadem, který nám ostatním nejprve připadal naprosto šílený. Navrhla, abychom uspořádali spiritistickou seanci a pokusili se promluvit s duchem našeho otce. Ten by nám poradil, jak nepříjemné problémy vyřešit – tak, jak to dělával, když byl na tomto světě. Po počátečním odmítání jsme nakonec na tuto myšlenku přistoupili, i když jsem také na bratrech viděla, že jí věří stejně málo jako já. Klára znala přesně postupy při vyvolávání duchů zemřelých a my jsme se řídili tím, co nám říkala. V ten večer jsem nejen já, ale i moji tři bratři prožili něco neuvěřitelného a neopakovatelného. Opravdu jsme navázali kontakt s otcem a dozvěděli jsme se nejen to, kde ztracenou smlouvu najdeme, ale i to, že okraj sousedních pozemků by naopak měl patřit nám. Ten spor se nakonec vyřešil i bez nás, protože nového souseda mezitím zatkla policie pro podvody. Od té doby jsme spiritistickou seanci uspořádali ještě několikrát, ale s otcem jsme se spojili už pouze jednou.
Eva T., (47), Kladno
