Cestou k veterináři jsem měla autonehodu. Musela pro mě přijet záchranka a odvezla mě do nemocnice…
Došlo k tomu teprve před pár týdny. Jela jsem se svými psy na preventivní prohlídku a očkování k našemu veterináři, ke kterému jsme chodili zhruba rok. Tehdy měl můj pejsek dýchací problémy. Mluvila jsem o tom s kamarádkou, co má taky psa, a ta mi hned dala kontakt na svého veterináře, na kterého pěla samé chvály.
Ještě ten samý den jsem mu zavolala. Měl moc příjemný hlas a byl moc milý a hned na následující den si na nás udělal čas.
Pohledný veterinář
I samotná návštěva proběhla nad míru očekávání. Martin, jak se veterinář křestním jménem jmenoval, byl moc pohledný, milý a empatický. Nejpodstatnější ovšem bylo, že mému pejskovi Luckymu skutečně dokázal pomoci a zbavil ho jeho problémů.
Od té doby jsem už pochopitelně se svými psy (mám totiž dva) nechodila k žádnému jinému psímu lékaři.
Líbil se mi víc a víc
I když během toho roku naštěstí neměli mí psi žádné vážné potíže nebo úrazy, přesto jsme si cestu s nějakými drobnostmi do ordinace pana veterináře udělali. Jednou to byl slabý zánět spojivek, podruhé měl pejskem průjem, potřetí osina v pacce a tak podobně.
Martin se o mé pejsky vždy úžasně postaral a i spolu jsme si vždy pěkně popovídali. S každou další návštěvou se mi líbil víc a víc. Nikdy by mě však nenapadlo, že by se mezi námi rozvinul nějaký hlubší vztah, vždyť jsem ani nevěděla, zda je ženatý, jestli má děti a tak dále.
Pak ale došlo k té nehodě a všechno se tak nějak zamotalo…
Osudná autonehoda
Jeli jsme zrovna do ordinace pana veterináře, kde jsme měli být na desátou hodinu, když auto v protisměru dostalo smyk a nabouralo do mě. Předek mého maličkého autíčka se zmuchlal jako papír a já utrpěla silný náraz do hrudníku.
Takovou bolest jsem jaktěživa necítila. Řidiči kolem mi zavolali záchranku. Přijela za pár minut a lékaři se mě ptali, co se psy. Jediné, co mě v tu chvíli napadlo, bylo, dát jim kontakt na pana veterináře.
„Určitě se o ně postará,“ dodala jsem, než mě naložili do sanitky.
Přišel za mnou do nemocnice
A taky, že ano. Martin se Luckyho a Jackie ujal a zajistil jim tu nejlepší péči. Stejně jako posléze mě. Ještě ten den pozdě odpoledne za mnou přišel do nemocnice, aby se zeptal, jak se mi daří a řekl mi, že si mé psy vzal k sobě.
„Moc děkuji,“ řekla jsem vděčně.
Nejlepší ošetřovatel
V nemocnici jsem zůstala necelý týden. Martin za mnou chodil každý den. Povídal si se mnou, ukazoval mi fotky mých psích „dětí“. Když mě propouštěli, přijel pro mě a po celou dobu rekonvalescence se o mě staral.
A stará se doteď…
Monika U. (47), střední Čechy
